Půlčíci

Celé setkání začalo v Tišnově v klubovně. Jen co se dostavily všechny družinky z Tišnova a Doubravníku, navštívila nás bohyně Freya a pověděla nám něco o pokladu. Bůh Thor totiž má velký poklad, který ukryl někde po Tišnově. K pokladu se dá dostat pomocí mapy. Ke každé družince přivedla Freya pomocníka, který je prováděl po Tišnově, dával jim úkoly a pokud to družinky zvládly, dostaly kus mapy s pokladem. Těmi pomocníky byli Leonardo da Vinci, Kleopatra a královna Alžběta.

Úkolů bylo hodně a mezi ně patřily zavázat si tkaničky poslepu, oloupat cibuli a česnek, vyluštit šifru nebo ošetřit zranění. Všechny družinky zvládly projít všemi stanovišti a nakonec získaly všechny díly mapy. A podle mapy našly poklad.

Pomocníci při plnění úkolů jednotlivé družinky bodovali a skončily následovně:

1. místo světlušky Tišnov
2. místo světlušky Doubravník
3. místo vlčata Tišnov

Všem moc gratulujeme!

Fotogalerie

zapsala Aknel

Vlčata a světlušky využili dlouho trvajícího „polárního“ počasí a vyrazily na Sychrák, užít si sněhu dokud ještě nějaký je. A užívali jsme si ho plnými doušky, prověřili jsme naše schopnosti v ovládání bobů hned v několika disciplínách a to: rychlojízda, slalom, krasojízda a soutěž o nejlepšího sněhuláka (to nemá s boby nic společného ale, když už je ten sníh…). Následovala, volná jízda, odchod do klubovny kde nás už čekal teplý čaj, vyhodnocení soutěže a sladká odměna.

Dne 15.10. proběhla výprava světlušek a vlčat. Hned na začátku potkali tajemné Hraničáře shánějící nové učně, ze kterých by se stali Hraničáři. Učni museli projít zkouškami hodnotící jejich vytrvalost, tichá pohyb, rychlost, přesnost nebo třeba mrštnost. Naše trasa vedla k Velké skále na Květnici, přesto naše cesta nebyla jednoduchá. Naše světlušky a vlčata bez problémů zvládli všechny úkoly zadané Hraničáři a byli tak přijati do Hraničářského sboru.

Fotogalerie

Dne 13. 2. v dopoledních hodinách jsme se sešli na skautském domě. Tam se nám místní hradní Pán svěřil se svým problémem týkající se banditů obývající jeho hrad. S vidinou sladké odměny nikdo neváhal a společně jsme se vypravili směr Dolní Loučky.

Cesta však nebyla jednoduchá a po cestě nás čekalo několik problémů jako například klíč na dně studny či předsunutá hlídka nepřítele. To vše však nebyl pro naše chrabré rytíře žádný problém a zhruba hodinku po obědě začalo obléhání hradu. Po těžké bitvě jsme prohlásili hrad za dobytý. Poté jsme oslavovali vítězství a vychutnávali sladký poklad. Po odpočinku nás čekala cesta do Tišnova a pasování na rytíře.

Fotogalerie

Vánoce jsou tady! Tak začíná slavná vánoční reklama na sladký nápoj. Sladký jako cukroví, no nepředbíhejme.

Na vánoční schůzku jsme se sešli, v komornější sestavě, v 15:00 na skautském domě. Kde proběhlo zahájení a přivítáním „poutníků“ jež se vrátili z dobročinné výpravy v Žernůvce, kde naši dobrodruzi předávali radost a Betlémské světlo.

Po tomto setkání začali přípravy na jeden z hlavních milníků tradiční vánoční schůzky. Zdobení vánočního stromečku pro lesní zvěř či hladové kolem jdoucí. Tato příprava obsahovala krájení převážně jablek a jejich navazování, tyto přípravy zabraly zhruba hodinu i s oblíkáním a obouváním.

Poté následoval náročný výstup na známou, pro některé však ještě neprobádanou „horu“ Květnici. Po vysilující cestě naše expedice zastavila kousek od vrcholu, kde jsme za náš vánoční stromeček zvolili, poněkud netradičně buk. Ten jsme ozdobili námi náročně připravenými ozdobami a zazpívali všem oblíbenou koledu, zejména návštěvníků Žernůvky, Ovčáci čtveráci. Následovala menší hra a sestup do naší klubovny.

Tam kulinářsky zdatnější připravili čaj a začala ochutnávka pokrmů nejchutnějších, cukroví.

Po dlouhém ochutnávání, vychutnávání a pochutnávání následoval program klidnější a preciznější. Děti si mohli vytvořit vánoční ozdobu v podobě anděla, není divu, že této možnosti využilo spíše dámské osazenstvo. Pánové se věnovali… klučičejším věcem. Za asi 20 minut kdy byla klučičí i holčičí skupina hotova, usedli všichni společně k 1 stolu a následovala další sladká kratochvíle, která zahrnovala: příbor, talíř, zimní oblečení a lentilky. Když se už všichni lentilek přejedli začalo synchronizované uklizení, které předcházelo okamžiku nejdůležitějšímu – dárkům. Po rozdávání, kdy už každý dar měl nového majitele, nám nezbývalo nic jiného než si popřát veselé vánoce a Šťastný nový rok a zamířit domů.

Fotogalerie

O víkendu 16.-18.3.2012 jsme se vydaly na dalekou cestu do Rumunska-Křtin. Ač se to nezdálo cesta vedla vlakem a autobusem až do Křtin, kde na nás čekala skautská klubovna, kde jsme měly spát. První večer byl plný her jak venku tak i vevnitř a s klidným pocitem jsme šly spát. Ráno jsme se vzbudily a zjistily jsme, že nás někdo napadl a vedoucí jsou těm lidem na stopě. Proto jsme se nejdříve nasnídaly a po té sbalily na cestu, kterou nám vedoucí popsaly. Když jsme už skoro byly na odchodu, vrátila se zraněná Andy, která nám vše popsala. Uctívači vlkodlaků, kteří na území Rumunska žijí a kteří věří v sílu a moc vlkodlaků, nás napadli. A proč? Protože jsme jim překazily jejich rituál, když jsme večer hrály jednu z her na jejich rituálním místě. Andy nás nasměřovala a my jsme vyrazily. Po cestě jsme potkávaly hodné lidi, kteří nám za splněný úkol řekly kudy se vydat dál. Těmi úkoly byly: vyluštit sudoku, zahrát si sacculus nebo hodit na kostkách správné číslo.

Když jsme všechny obešly, dostaly jsme se až na místo, kde žijí uctívači vlkodlaků. A aby jsme se dostaly za vedoucíma, musely jsme je porazit v člověče nezlob se. A taky, že jsme vyhrály!!! Po té nás už čekala cesta do klubovny, kde na nás vedoucí čekaly 🙂

Druhý den vyrazila část do kostela a část hrála hry 🙂 a následoval skvělý oběd a cesta domů.

Celý víkend byl nádherný, protože nás hřálo sluníčko po celý den.

zapsala Aknel

Stezka světlušek 15. říjen 2011
Tak my jsme šly do lesa, tam jsme hrály hry, třeba schovky a zdobení brambor. Pak jsme je měly najít, když nenašly, schovávač nám to ukázal. Pak Karkulka vytáhla obálku, novým úkolem bylo nějak se společně přendat přes provaz. Pak jsme šly do lesa, viděly i slyšely datla, pak jsem na stromě šáhly, jak se otřásá. Nezpět jsem si udělaly z větví pevnost, pak se vytáhla obálka Rychlonožky se šiframa i jsme se musely svázat na 5 minut. Abychom mohly vařit, musely jsem za každý úkol dostat ingredience, hrály jsme: já hloupá kuchta Buchta,Hoňku, pak přišla Kouzelná babička a řekla: „Máte ingredience?“ Uvařily jsme společnějídlo, jablečný pudonk, pak jsem se toho najedly, až jsme si to musely dát domů do krabiček,jo, ještě jsme šly na Výrovku, tam jsme zapálily svíčky a zazpívaly hy
mnu. 

(diktovala Rychlonožka, Karkulka, Liduška, zapsala Kamča)

Filmová výprava do Třebíče 3. prosince 2011
Přihlásily jsme se s nacvičeným divadlem do skautské soutěže Hučka v Třebíči. Měly jsme sraz na nádraží a potom jsme se vydaly ke Slunku dom pro klíče. Kamčin autobus měl zpoždění. Potom jsme šly zpátky na nádraží a jely do Brna na vánoční trhy. Pak jsme šly do Domu Pánů z Lipé. Chytaly jsme v malém plastovém orloji skleněnou kuličku. Pak jsme šly do vlaku a dlouho jely. Z vlaku jsme se dívaly na stromy, na kterých byla jinovatka. Karkulka zlobila tím, že nás zamykala ve vlaku. Ještě jsme všichni jedly oběd, který nám maminky nachystaly. Pak jsme hrály Pepu. Seděla s námi paní, která nám ukazovala mapu Třebíče. Pak jsem hrály Pepu naostro! Pak k nám přišel průvodčí, že vlak pojede jako nabruslích. Pak se zjistilo, že Leo si hrála na WC s vodou. Cesta byla docela dlouhá. Promiňte,že je to tak hrbaté, byly jsme ve vlaku. V Třebíči jsme hrály hry, cesta byla velmi dlouhá a to nás paní zavedla. Pak jsme pozorovaly kluky z jiného oddílu od někud. Až jsme byly na řadě, tak jsem měly strach, aji to bylo poznat na našich rolích. Měly jsme jediný divadlo se skautem, z těch, co jsme viděly. Nejlepší. Koupily jsme si popcorn, popcorn!!:) Cesta zpět: Holky se bály, protože viděly v okně nějaký postavy, řvaly na plný pecky po celém vlaku. Holky si myslely, že ty postavy se bojí Kamči, Kamča z toho měla jenom srandu!! Pak jsme přestoupily z vlaku do vlaku, pak jsme v tom vlaku uviděly Vašíka-Maruščinýho bráchy, Maruščinu mamku a taťku. Vašík řval, ale aspoň nás zabavil. Byla to krásná cesta a holky se domlouvaly, až Kamču zlechtaj. Pak mě Vašík s Rychlonožkou šimrali. Vašík byl prostě zlobivej. (psala Ája a Leopard)

Vánoční schůzka 16.-17.12. 2011
Na Vánoční schůzkujsme byly zde v klubovně. Taky jsme tady spaly. Ráno jsme jely naŽernůvku do domova důchodců, zpívaly jsem tam koledy starým lidem, dostaly jsem za topořádnou odměnu.Tak tedy večer jsme hrály hry, měly slavnostní večeři, pouštěli lodičky, nakonec jsme šly ven,tam byla Kamča přestrojená za bezdomovce, potom jsem poslouchali příběh O dívce sesirkami. (zapsala Adélka)