Magdalena Hutařová

Na začátku školního roku se vedoucí Pulčíků rozhodli udělat výjezdní poradu. Jelo se do Brna na Svojsíkův srub v Králově poli. Tato výjezdní porada měla sloužit ke zmíňce základních pravidel a povinností k vedení schůzek, popřípadě oddílu. Na přednáškách jsme se dozvěděli mnoho zajímavých věcí, například: jak zapojovat do programu stezky a jak program na akci vytvářet.

Největší plus bylo jídlo. K večeři byly bramboráky z vaflovače a následně na snídani vafle!

Akce byla od pátku večer do neděle ráno a všichni, co dorazili, si to užili.

Napsal O’Neal

V sobotu 11.-12. 11. ráno jsme se shromáždili na nádraží v Tišnově, odkud jsme měli odjet žlutým vlakem směrem do Doubravníku. Cesta probíhala víceméně v klidu, ale asi v půlce přišla paní průvodčí a vlčatům předala ruličku papír. Jednalo se o šifru. Kluci se společně vrhli na její vyluštění, ale protože se jim po cestě podařilo zjistit jen prvních pár slov, museli ji doluštit na nádraží v Doubravníku. 

Po nějaké chvíli se jim to ale spojením sil a využitím talentu každého z nich podařilo. Podle šifry měla být nějaká nápověda schována pod lavičkou, načež se všichni rozeběhli nápovědu hledat a po chvíli už Štěpán běžel mávajíc mapou nad hlavou. Podle ní jsme se vydali na cestu, která končila u skautské klubovny. Neznámý motorkář nám přivezl klíče, díky kterým jsme se dostali na naši budoucí základnu. Po chvilce ubytovávání se a menších turnajích ve fotbálku vyšla vlčata na malý plácek za klubovnou, kde je už Ufo s Jonášem čekali s olympiádou. Kluci se proto rozdělili na tři stejně vyrovnané týmy a mohlo se začít. Olympiáda byla jedna velká opičí dráha plná těžkých úkolů, ale všem se podařilo jí projít v úžasně krátkém čase! Nakonec vyhrál tým Joker Killers a všichni se unaveni a zmoženi vydali na cestu zpátky na klubovnu.

Kolem jedné dostala vlčata dopis od Číla, že město je v ohrožení a že na ně útočí tygr Šerchán. Rychle se tedy vydali na cestu a sledováním Šerchánových stop brzo došli ke kapličce kde byl opravdu strašlivý tygr. Naštěstí byl ale přivázaný na řetězu k velkému stromu a tak mohli kluci společně zachránit spoustu vesničanů z jeho blízkosti. Záchrana se vydařila a my se mohli směle vrátit na večeři.

Po večeři, až byla venku tma a my svítili jen svíčkami se hrálo městečko Palermo. Několikrát vyhráli mafiáni a jindy zase městečko. Hru si ale všichni užili a do postele se nikomu nechtělo (těžko říct jestli kvůli chtíči hrát dál nebo ze strachu z mafiánů…)

Ráno jsme pak po snídani uspořádali velký turnaj ve stolním fotbálku, který se kvůli zájmu hrál dvakrát. Pak už ale bylo na čase se sbalit a vydat se na nádraží, odkud jsme vlakem kolem čtvrté vyjeli zpět do Tišnova.

Výpravu si kluci užili a myslím že ty, kteří nejeli by měla nalákat na další výpravy!

článek napsal: Ufo

27.10. jsme se všichni sešli na náměstí a hned jsme dostali dopis od záhadného Linky Twinkiho prosícího o pomoc se záchranou jeho planety. Prosil o získání vědomostí o přírodě a jejích zákonech, proto jsme zamířily do VIDA parku v Brně.

Cestou vlakem jsme snědli svačiny, vymysleli plán cesty a po chvíli skutečně dorazili do cíle.

Bylo tam opravdu moc lidí, ale to nás neodradilo a vrhli jsme se dovnitř. Hned jsme začali zjišťovat věci o planetě Zemi, o přírodních katastrofách, jak funguje srdce nebo jestli po slepu poznáme kartáček na zuby.

Po výborné svačině a odpočinku jsme se vrhli na mechanický cirkus v patře. Udělali jsme společnou fotku za mříží, koukali na létající stroj nebo na hlavu lva. Poté jsme pokračovali v prohlídce, byli jsme na divadle vědy, zkoušeli vymyslet nejkratší cestu po světě nebo potápěli loď pomocí bublin.

Nakonec nám Linky Twinky poděkoval a slíbil, že další informace dostaneme příště.

Během cesty zpět získala Bětka vlastní přezdívku „Bonbonek“ a po cestě zpět domů píšeme tento článek. Všichni jsme si to užili a těšíme se na příští výpravu.

15.10.2017

V jednu hodinu odpoledne jsme se sešli před klubovnou. Z družinky Tankisti dorazil na výpravu Kubík- Tváma, Vašík- Joe, Filip a Jestřáb. Z družinky Vlčáci přišel Oliver, Vojta- Bojovník a Peťa.

Jakmile jsme se sešli, Ufo vytáhl dopis, který našel ráno ve schránce. Vašík dopis přečetl a stálo tam, že medvěd Balů nechal vlčatům někde ukrytý poklad. Chtějí li ho najít, musí se vydat po šipkách na zemi. A to už Kubík našel první šipku, směřující k Albertu. Tak jsme vyšli a po chvíli odbočili na parkoviště u ulice Janáčkova. Tam už čekal Buzz a vysvětlil, že pro přežití v divočině je nutná rychlost. A tak se zahrála první hra- Džungle, Mauglí, Tygr (Cukr, káva, limonáda)

Když se úspěšně všichni dotkli Buzze a tím prošli prvním úkolem, dostali první kousek mapy. Vojta si ho dal do kapsy a vyšlo se dál, směrem k Hrádku. Tam proběhla další hra, na zlepšení orientace podle sluchu. Vlčata musela jít a se zavázanýma očima dojít k pískajícímu vedoucímu. Ten je poslal za jiným a tak až do konce. Až všichni došli k poslednímu, vyšlo se dál, nahoru k parku u křižovatky.

Tam Standa uvedl další úkol, sbírat papírky své barvy a nenechat se chytit. Vlčata (žlutí a červení) proto urputně sbírali, dokud nebyl odpískán konec hry. Aby však úkolem mohli projít dál a dostat další kousek mapy, museli se spojit a dát lístečky dohromady. A tak se šlo dál, na Sychrák.

Tam musel každý trefit tři šišky na cíl, aby mohli projít a zase dostat kousek mapy. Jakmile se všichni třikrát trefili, vyšli jsme dál.

Po chvíli jsme dorazili na místo, kde se vlčata měla nenápadně plížit k Buzzovi, aby mu ukradli kousek mapy, aniž by si toho všiml. Nakonec se to podařilo Jestřábovi a s mapou v rukách utíkal k ostatním.

Zbýval ještě poslední kousek mapy. A o ten se bojovalo kousek pod rozhlednou. Standa, Ufo, O´neal a Buzz mapu bránili, ale po nějaké době padli a vlčata poslední kousek vzali. A vyšlo se zpět do klubovny, kde mapu složili.

Poklad měl být údajně na rozhledně! Naštěstí ale na jednom lístečku vzadu stálo, že se poklad nachází v klubovně. A taky že tam byl. Všichni dostali nové stezky a po rozloučení se rozešli domů!

Zapsal Ufo

Vlčata a světlušky využili dlouho trvajícího „polárního“ počasí a vyrazily na Sychrák, užít si sněhu dokud ještě nějaký je. A užívali jsme si ho plnými doušky, prověřili jsme naše schopnosti v ovládání bobů hned v několika disciplínách a to: rychlojízda, slalom, krasojízda a soutěž o nejlepšího sněhuláka (to nemá s boby nic společného ale, když už je ten sníh…). Následovala, volná jízda, odchod do klubovny kde nás už čekal teplý čaj, vyhodnocení soutěže a sladká odměna.