Z historie

Na podzim roku 1997 jsme se rozhodli (Romana a Josef Vojtovi) založit dětský oddíl.

V Doubravníku v té době chyběla nabídka nějaké činnosti pro děti školního věku. Přemýšleli jsme o tom delší čas a když naše nejstarší dcera nastoupila do školy rozhodli jsme se bez nějakých větších plánů. Rozdali jsme pozvánky a v říjnu zahájili pravidelné schůzky. Začalo chodit velké množství dětí a někdy jich bylo i 30. Zpočátku jsme dělali společné schůzky a občas jeli na nějaký výlet. Hned při první větší akci, kterou jsme chtěli uskutečnit a měli zájem o pojištění jsme zjistili, že se to takhle dál nedá dělat a musíme vstoupit do nějaké organizace. Navštívili jsme jich několik a po krátkém rozhodování začali dělat program Zálesáků. Zdálo se nám, že je to nejlepší volba, ovšem po krátkém čase jsme zjistili, že nejsme spokojeni s požadavky, které bychom museli splnit, hlavně po finanční stránce.


Od roku 1993 jsme jezdili pravidelně na skautské tábory s našimi přáteli a přičichli tam ke skautingu. Měli jsme sice výhrady k některým praktikám uvnitř organizace Junák, ale když jsme navštívili skautskou rodinu manželů Zitových ve Žďáře nad Sázavou bylo rozhodnuto. Nevím jak popsat co přesně bylo příčinou toho, že nás Zitovi tak okouzlili, ale oni byli hlavním důvodem přihlášení se do Junáka.


Zúčastnili jsme se nějakého semináře a museli se rozhodnout kam půjdeme. Měli jsme na výběr ze dvou středisek – Klen Bystřice nad Pernštejnem nebo Květnice Tišnov. Pár setkání s lidmi z obou středisek nás přesvědčilo, že nám bude lépe v Tišnově a dodnes toho nelitujeme, protože jsme získali dobré přátele. Se samozřejmostí nám pomohli překonat většinu začátečnických bolestí.

Složení skautského slibu, čekatelské a vůdcovské zkoušky, semináře, školení, kurzy, zdravověda, psychologie, pedagogika a další.

Od začátku byla naše činnost zaměřena na přírodu a pobyt v ní. Různé hry a výlety většinou směřovaly ven do okolí Doubravníka. Vyráběli jsme ptačí budky, které visí všude v okolí, navázali jsme kontakty s ornitology a chodili s nimi chytat a kroužkovat ptáky, hlavně skorce vodního, čápi černé, ale i jiné ptáky.

Snažili jsme se a snažíme se přírodu nejen pozorovat, poznávat, ale i chránit a snad, někdy v budoucnu budou děti mít lepší vztah k životnímu prostředí.


Pravidelně jsme jezdili na výpravy na oblíbené chaty. Velice rádi jsme měli „Sýkorčí chatu“ v Hlubokém u přehrady Vír. Poslední roky byla sice bez elektřiny, ale ta atmosféra, krásné okolí a příroda. Bohužel chata patřila Geamu D. Rožínka a ten ji prodal a tak už jen vzpomínáme.

Jezdívali jsme také na základnu Zálesáků na Šmelcovnu a zažili tam nejedno dobrodružství. Také se tam náš oddíl sblížil s lany a skalami což mu zůstalo dodnes. Bohužel, také už tam nemůžeme jezdit, naše snaha o možnost tam opět jezdit ztroskotala.

Hájenka na Velkém Dářku byla několikrát našim azylem, při seminářích, kurzech nebo výpravách. Majitelé vypověděli pronájem žďárským skautům a dnes je v hrozném stavu (alespoň byla, ale už jsem tam dlouho nebyl)

Posledním místem kam pravidelně jezdíme každý rok i dvakrát a jezdíme tam rádi, je fara v Újezdu u Černé Hory, kterou mají v pronájmu Orli. Na výpravu tam se každý těší.

K pravidelným podnikům oddílu patřily i velké výpravy. Byli jsme v Krkonoších, Labských pískovcích, na Šumavě, v Podyjí, v Beskydách, na Slovensku na Velké Fatře. Bohužel, na takto velké akce již oddíl nejezdí, jednak z finančních důvodů a také z organizačních.

Byli jsme a jezdíme na mnoho menších, jedno až třídenních výprav, byli jsme na několika hudebních festivalech, jezdíme na výstavy, do divadla či kina. Pravidelně se několik členů oddílu zúčastní každoročního zájezdu do Vídně pro Betlémské světlo a mnoho dalších akcí.

Oddíl má několik akcí, které jsou tradiční, patří sem například pořádání cyklistických závodů, skautského plesu, Mikulášotéky, dětského dne (v roce 2009 se nekonal), dále Den země, Vánoční besídka a v neposlední řadě tábory.


Tábory jsou samostatná kapitola oddílu. Máme jich za sebou tucet.

Na prvním táboře v roce 1998 nás mnoho nebylo, postavili jsme jej v Bukovských Borovinách, vedro bylo k zalknutí všude plno vos. Již si nepamatuji co bylo námětem celo táborové hry (CTH), ani jestli jsme vůbec nějakou hráli (někdy se podívám do kronik a snad to sem dopíši).

Následující rok jsme využili tábořiště bystřických skautů na Vojtěchově a hráli jsme si na indiány.

V roce 2000 jsme tábořili na Mrákotíně u Skutče, sice v krásném prostředí, ale v děsném počasí, 14 dní pršelo a pršelo. Náplní CTH byl pravěk. Byl to jediný tábor, z kterého jsem se těšil domů.

Tábor na Horním lese 1. v roce 2001 byl čtvrtý v pořadí. Bylo to naše asi nejkrásnější tábořiště. Na CTH se dodnes vzpomíná a je považována za nejlepší, kterou jsme kdy na táboře hráli. Námětem byly Akta X.

Na tábor Horní les 2. roku 2002. nikdy nezapomeneme, protože byl původně postaven tam co v roce 2001, ale kdo si vzpomenete, tak v tom roce byly záplavy nejdříve na řece Hodonínce až po soutok se Svratkou a až potom byly záplavy v Praze. Současně s Hodonínkou nám to zničilo tábořiště, napadané stromy a větve, hrůza. Museli jsme narychlo tábor přestěhovat a stavět ho celý znovu. Ještěže to bylo před zahájením táboření. Při CTH jsme osídlovali Jukatan.

Od roku 2003 až doposud jezdíme na tábory na Havlův rybník u Těšenova u Horní Cerekve.

Požádali jsme bratra Dika, jestli by nás nevzal na rok pod svá křídla a zůstali dodnes. Čekali jsme tehdy naše třetí dítě Julii a neměli dost času na přípravu tábora. Tábory tam prožité byly krásné a rádi na ně vzpomínáme. Máme jich tam za sebou sedm a vypadá to, že jich tam ještě pár prožijeme. První rok jsme sbíraly Indiánské totemy, následoval opět Indiánský , Pán prstenů, Fantom Těšenova, Piráti, Klíče od pevnosti Boyard a letos to bylo Zlaté údolí.

Tábory jsme mívali třítýdenní, ale dnes už jen dvoutýdenní.

Oddílem prošlo za ty roky mnoho desítek dětí, někteří přišli v roce 1997 a jsou zde dodnes, jiní přišli jednou či dvakrát a už jsme je neviděli. V minulých letech se logickyzvedl počet členů starších 16ti let a dospělých, kteří chtěli něco dělat. Oddíl zažíval obrovský vzrůst a vzestup činnosti. Byla to radost, ale i starost a závazek do budoucna. Jezdilo se na kurzy, vzdělávalo se a zdálo se, že je vše v nejlepšímpořádku. Bohužel jak už to bývá, jednou jsi nahoře a jednou zase dole.

Většina vedení se rozhodla na pravidelné organizaci se nepodílet, někdo oddíl opustil úplně jiný zůstal a pomáhá když může a má čas. Odchod některých oddíl bolel a bolí dodnes. Vznikla obrovská díra, která se jen těžce zacelovala a nutila nás k různým opatřením a v podstatě ke krokům zpět.

Je logický vývoj věci, že při dospívání dochází k vývoji člověka, ke změně zájmů, nároků, postojů a priorit, takže nářek není na místě. Obrovskou měrou na tom nesu vinu také já, protože jsem mnohdy necitelně reagoval na vzniklé problémy, nedokázal jsem včas a správně reagovat. Emoce byly nadřazeny rozumu a citu.

Oddíl to jsou samozřejmě hlavně děti, ale bez kvalitního zázemí v podobě ochotných a obětavých lidí se to dělá velice těžko.


Závěrem pár statistických čísel: členem oddílu bylo celkem 117 lidí, z toho 62 holek a 55 kluků. V současnosti má oddíl asi 50 členů.


Josef Vojta Bredebuš – (3.9.2009)