Wanjinibebéla u Emila

Holky už se rozloučily a my jsme mohly vyrazit na cestu do Sejřku, kterou jsme si o pár kilometrů omylem prodloužily. Holky byly v pohodě a nakonec jsme došly všechny živý, zdravý:-D

Konečně jsme byly na chatě. Zavolaly jsme Skippy že už za námi může přijet a dovézt věci. Chvilku jsme se zabydlovaly, a potom jsme šly do jídelny hrát hry (pantomimu, omezeného malíře, nosovou, atd). Když jsme dohrály hry, tak jsme našly na záchodě obrovského pavouka a snažily jsme se ho nějak dostat ven. Udělaly jsme si pudink a protože holky byly unavené, tak se nachystaly do postýlek a my jsme jim na dobrou noc pustily v rádiu pohádku.

Ráno jsme mazaly vánočky , vařily kakao a Wanjini Bebéla byly venku, kde si hrály s ringem. Asi v 11 hod. přišly Wokihinagi, které hned po příchodu začaly vařit výbornou polévku. My jsme byly venku a hrály jsme hra jako např. PÍPÍ –UÁUÁ, Černokněžníky apod.

Když nám vyhládlo, tak jsme se snažily zapálit oheň, abychom si mohly opéct párky, ale moc nám to nešlo, protože foukal vítr, který vždy malý plamínek uhasil. Nakonec se to stejně povedlo a my jsme se naobědvaly. Mohly jsme vyrazit domů. Protože holky nechtěly jít tou stejnou cestou co včera, šly jsme jinudy. Asi po dvou hodinách chůze – Doubravník pořád nikde, a proto jsme zavolaly rodičům a Skippy, aby si pro holky přijely. Nakonec všichni v pořádku dorazily domů.

Moc se nám to líbilo Pony a Ijí

 

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..