Tak tedy, před osmou hodinou jsme si dali sraz na nádraží a očekávali plnou účast, jelikož byla přislíbena. No nakonec přišly pouhé 2/3 z 6ti členů družiny Wanjinibebéla, tedy 3 děvčata a jeden hoch. Vlak nás spolehlivě dovezl na brněnské hlavní nádraží a ještě jsme potkali hodnou paní průvodčí, která nám ušetřila 100 Kč(jak milé).
V Brně jsme nejdříve zašli do hlavního štábu městské hry Courier 2010 na Českou ulici, zrovna jsme byli málem smeteni obrovskou lavinou dětí, které se hrnuly na ulici, jelikož byla hra právě zahájena. Pozdravili jsme se s organizátory a vyrazili na čumendu na Svoboďák a odtud hned do Paláce šlechtičen, kde byla výstava starých obchůdků, krámků, koloniálů, řezníků, cukráren atd.. Výstava byla moc hezká a zajímavá, hlavně interaktivní část, kde si děcka zkoušely, jaké je to prodávat, nakupovat bez finančního limitu, zkrátka mooooc je to bavilo a nechtěli vůbec odejít. Nakonec jsme je přesvědčili a vyrazili chytat kuličku k „úžasným“ hodinám na Svoboďáku.
Následovalo hledání záchodů a také křoví (pro Páju), přitom nás poutala skupina atrakcí na Moravském náměstí, které jsem naštěstí jen proběhli. Chtěli jsme pozdravit náš štáb při hře Courier a našli ho celkem rychle (rádce na telefonu). Naše děvčata byla ovšem tak zabraná do hry, že nás stěží pozdravila a hned zmizela v davu. Po chvíli je opět vidíme v akci, to když honí jednu soupeřku (nemá šanci) a připravují ji o život. Chci udělat akční foto, ale aktérky mi svojí rychlostí nedaly šanci. Po chvíli je vidíme opět a zase bez šance něco stihnout vyfotit. Asi je to fakt bavilo.
My stíháme navštívit ještě Zelňák, kde hraje celkem hezky, nějaká mladá jazzová kapela. Ovšem slíbili jsme autíčka ve Špalíčku a tak musíme. Mnohem lepší, než autíčka, je však jízda na eskalátorech.
Cesta vlakem zpět byla celkem nudná a utekla docela rychle.
Jednoduchá, nenáročná, ale efektní akce.
Opakovat! Opakovat! Opakovat!