Ptám se holek, jestli by se jim ještě nějaké to jídlo do krosny vmáčklo. Samozřejmě mi nikdo neodpovídá. Tašky s jídlem jsou totiž moc těžké a nikdo je nechce nést, proto volám mamce, aby nám ty bágle a tašky vzala na Sejřek autem. A my pokračujeme dále v cestě.
Cesta rychle ubíhá a co nevidět jsme v Sejřku na chatě u Emila. Pony s Ijí nás vítají slovy: „Co tu tak brzo chcete?“, „To nemyslíte vážně, že jste nezabloudili!“ … Holky si vybalují věci a začínáme vařit polévku alá Wokihinagi. Po snězení polévky opékáme vedle chaty špekáčky. Následuje asi na hodinu volný program. Ijí a Pony odcházejí se svou družinkou a my si chystáme buchty na svačinu. Po svačině si jdeme s holkama zahrát nějaké hry na hřiště. Po zahrání her se holky houpají na houpačkách a klouzají se na klouzačce vedle hřiště. Kocháme se pohledem na nádherný západ slunce. Volá mi Ijí, že už přišli, takže nechávám holky na chvilku na průlezkách a jdu k chatě. Jakmile přicházím k chatě, tak si sedáme na houpačku a holky mi vyprávějí zážitky z cesty. Po příchodu ostatních holek odcházíme do chaty a díváme se na StarDance, který zrovna běží v televizi. Poté následují nějaké hry (psychohry, nějaké na předvádění, atd..).
Později se rozhodujem, že budeme hrát flašku na otázky a úkoly. Jdeme nahoru do pokoje a sedáme si všechny na zem. Flaška se roztáčí a my se smějem, až se za břicha popadáme. Sice se říká „SMÍCH PŘEJDE, ALE NÁS NIKDY!“, ale v tento večer a v tomhle momentu tento výrok nebyl zrovna na místě!! Najednou všechny holky (až na mě) uslyšely nějaký zvuk- hlas, v chatě nastala velmi napínavá situace. V této chvíli se poznalo, jakej kdo ve skutečnosti je. Začaly dohady, nikdo se nechtěl jít dolů podívat. Kečitka, která se bojí nejméně (spíš vůbec) se rozhodla jít dolů, všem ostatním to nedalo a přidaly se za ní. Dole jsme šly zkontrolovat, jestli je zamčeno a v tom se někdo něčeho lekl a začal pištět! Samozřejmě, že když začne jeden pištět, tak začnou i ostatní. S velkým křikem jsme všechny běžely na horu do pokoje, kde jsme měly rozehranou flašku. Věděla jsem, že se holky v tuto chvíli bojí zbytečně, protože se v okolí chaty ještě nic nedělo. Poté, co se všechny utěšily, tak jsme dohrály flašku. Pak se už nikomu nic nechtělo dělat, proto se usedlo k televizi. Ijí, Pony a já jsme šli nahoru do pokoje a plánovaly jsme, co bychom ještě mohly během večera zahrát. Napadlo nás, zahrát si městečko Palermo, aby lépe vyniklo překvapení, které kluci chystají. Jenže jsme se s klukama špatně domluvili, protože akční překvapení přišlo o něco dříve než jsme ho plánovali. Během plánování dalšího programu slyšíme křik holek a velké rany, které nejde přeslechnout! Běžíme rychle po schodech dolů, holky křičí, některé brečí a některé se po chvíli smějí. Holky mi oznamují, že slyšeli výkřik a výstřel. Všechny běžíme nahoru do pokoje a je vidět, že někteří to opravdu prožívají. Běháme furt dolů a nahoru, křičíme a smějeme se. Chvilkama sehrávám divadlo, že jsem tam nejstarší a mám za všechny odpovědnost a že si nevím rady, co s tím. Nakonec holky kluky poznávají. Klíště a Prófa z nás mají dost. Pak se díváme na televizi a povídáme si a postupně se odchází spát. Ráno vstáváme, snídáme a uklízíme. Ti co jdou do kostela, odcházejí dříve. Akce byla velmi povedená, rozhodly jsme se, že tam opět na jaře pojedeme !!!!
P.S. Bohužel, žádné fotky z akce nemám, tedy takové, které by stály za to dát na internet. I podle toho vypadá fotoupoutávka. Snad má něco Majda v záloze.
Admin.