Někteří, kdo měli internet v mobilu, nebo tací, kteří tam chtěli něco důležitého domluvit, byli trošku “nešťastní” oproti pár jedincům, kteří si to velmi užívali.
Střelená nálada se přenesla i na víkend. V pátek 16:30 nás vyšlo šest z doubravnického náměstí. Řekněme, že první kilometr nikdo neskučel.
Po dorazu na Akelovu chalupu v Loukách, bohužel bohudík, borci najednou ožili a začali po celý víkend valit jejich slovní komba. Po dlouhém večeru s Bangem naštěstí chata utichla a trochu jsme se mohli vyspat do dalšího dne.
Ráno dovalil lenoch Kečup, kterému se určitě nechtěla jít páteční cesta. Hned poté jsme vyrazili na Sýkoř, Pohlaví Járy Cimrmana a Hrádky, kde jsme si udělali fotku, ne které vypadáme jak nás všechny příroda baví (většinu fakt baví!). Celou cestu se opět ozývalo skučení prokládané vály, kontaktem anebo rvačkami.Večer jsme si zahráli fyzicky náročnou přehazku – Hooverball, dali si klobásky a ráno jsme vyrazili tak, abychom stíhali mši v Doubravníku.
Naší nepřipraveností programu, příkladem a možná trošku chtěním se dost času trávilo hrami na mobilech. Bylo to úplně špatně? Proč je to špatně? Ale správně? Oháníme se větou “Skauting není kroužek, ale životní styl” . Když jsme “ve skautu” tak by to mělo být stejné jako v normálním životě a opačně. Nebo ne?
Na co vůbec budeme nakonec vzpomínat?
Díky za akci borci,
Mára