Po příchodu na faru se trošku zabydlíme a rychle připravíme párky k večeři. Jakmile se nám naplní bříška, každý z nás dostáváme zapálenou svíčku a jdeme kamsi do hlubokého sklepa. … ale co tam? Z ničeho nic z tmavého koutu vyjde neznámá postava. Je urozeného rodu, takže ví, že slušnost je se nejprve představit. Sami nevěříme vlastním uším…! Před námi stojí Přemysl Otakar II. z rodu Přemyslovců. Prosí nás o pomoc v boji. Jenomže na to, aby se z nás mohli stát udatní vojáci a rytíři, musíme nejprve projít drsným výcvikem. Ten začíná zítra, proto teď musíme jít co nejdřív spát, abychom byli plni sil!
Jsme po snídani a je to paráda, protože nám přijela posila – Bred, Zoubina a Peggina. Můžeme vyrazit na výcvikovou procházku, kde se nám do cesty staví různá nebezpečí – skály, řeky, kopce, provazy apod. Po návratu na faru a výborných buchtičkách s krémem následuje další část výcviku v podobě štafetového běhu s různými handicapy (skákání po jedné noze, běh pozpátku, „čert a Káča“, těžký náklad atd.). Večer si nás král opět volá do své skrýše, kde několik statečných vojáků pasuje na rytíře.
Z venku je slyšet křik. Po napínavém a dlouhém boji se vrací stateční rytíři a nesou bezvládné tělo krále Přemysla. Byl zabit v boji, ale zemřel jako hrdina!!! Po dlouhém oplakávání je čas jít spát. Druhý den nás čeká dlouhá cesta domů.
Je neděle ráno, dobrá snídaně už je opět snězená a my jdeme do kostela. Po mši se všichni sbalíme a jdeme na nádraží do Kralic, odkud jedeme vlakem zase zpět do Doubravníku.
Víkend to byl parádní. Myslím si, že se nám všem líbil a budeme na něj pěkně vzpomínat!
Marjánka