Je pátek ráno a já, Prófa a Pú se srážíme na nádraží, odkud vyrážíme do Žďáru. Tady se k nám přidává Kovy (Víťasův spolužák) a jde se nakupovat do Kauflandu 🙂 . Při východu z Kauflandu jsme uviděli stánek se zmrzlinou, tak jsme si to nemohli odpustit a museli jsme si ji koupit (byla vynikající, ale v létě je ještě lepší).
Nastal čas abychom už konečně vyrazili na cestu. Vymotali jsme se nějak z města pomocí značek, mapy a hlavně našeho rozumu. Cesta krásně ubýhala, pozorovali jsme krásný pestrobarevný podzim okolo nás, blbli jsme jako malý kluci, zpívali si písničky a samozdřejmě…. jedli.
Odpoledne jsme se zastavili u Kotláského rybníka. No nějak jsme si tam posedali a ujídali jídlo, ale po chvíli už se začalo tak ulehat na takovej palouček, že jsme tam všici usnuli a vzbudili se snad až po dvou hodinách. Tak si říkáme: „Už by bylo načase zavolat Šťourovi, kdy chce teda dorazit.“ Tak jsme se domluvili, že za 1,5 hodiny je sraz o pár kilometrů dál ve městečku, což se samozdřejmě nikomu nelíbilo, protože tady budem muset čekat dlouho. No hned nato jsme si šli házet a kopat s míčem a co se nestalo Víťas ho kopl do rybníka 😀 a hned byla zábava na ten zbývající čas než přijede Jarda. Nikomu se už nechtělo znovu dovnitř, tak jsme zkoušeli ho pomocí kamenů které dělaly vlny dopravit ke břehu. Čas se pomalu krátil a náš plán moc úspěch neměl, tak musel Víťas pro něj doplavat a hned potom jsme vyrazili za Jardem.
Do toho městečka jsme dorazili jen o pár minut pozdějc, takže pohoda, s Jarem jsme se potkali u kostela, kde taky nám rozdal závaží (jídlo, pití a tak) na nešení a vydali jsme se dál.
K večeru, když se začalo pomalu stmívat, jsme začali hledat místo kde bysme hlavu složili. Nic speciálního jsme nenašli, tak jsme si sedli uprostřed cesty, rozdělali oheň a začli opíkat buřty. No moc toho popsat nemůžu, ale rozdělávali jsme oheň asi na třikrát a potom jsme se museli stejnak přemístit. Udělali jsme si také žížaly z těsta který připravil Pú a všichni kromě něj jsme se přejedli. Zalezli jsme do lesa a šly spat.
Ráno Jarda vstával snad v sedm a my ostatní tak až v deset. Vyrazili jsme na cestu, která celkem krásně ubýhala. Tak asi nejzajimavější co tam bylo, byl výhled na dálnici a velký most u Velmezu, ale zjisitili jsme že Velmez je strášný zapadákov, nato jak je velký, je tam celkem chátrající nádraží. Zahráli jsme Bang, vyúčtovali zbytky a jelo se vesele domů.
Výlet to byl opravdu krásnej a doufám že příště bude zas něco takovýho, díky moc 🙂 .
Mára