A co jich bylo na nebi, paráda. Škoda, že těch doma dělaných bylo minimum. Po Bozince se proháněla kupa dětí a s nimi i mnozí rodičové. Snažili jsme se to spočítat, ale přesná čísla nejsou, poslední hláška byla: 64 +- 4 a vzhledem k později příchozím, když jsme přidávali ceny, nás bylo snad 70.
Opekli jsme si buřty na krásném ohni, na který nejvíc dřeva nanosili borci školkou povinní. Co na tom, že jsme ho zase skoro všechno tahali zpět do lesa, kluci byli šťastní.
Kolem půl šesté jsme uhasili oheň a zabezpečili ho proti požáru. Veselé povykování se neslo z kopce dolů, když jsme se vraceli k domovům.
Zase si dávám předsevzetí, za rok už budu mít nového, vlastnoručně vyrobeného draka a ne zase 100 let starého.