Jedním z těch těžších úkolů bylo například vybírání fotek. Za ty roky se jich nahromadila velká spousta. Navíc všechny je popsat, když si někteří ty první akce vůbec nepamatujeme… Naštěstí s tímto nám pomohli Bred a Zoubina, kteří si nejspíš pamatují úplně všechno. Fotky z posledních čtyř let jsme museli nechat vytisknout, vzhledem k tomu, že jsou focené na digitálním foťáku a uložené v počítači. Tím pádem jich bylo daleko víc a nás čekalo velké vybírání (a vzpomínání).
Měsíc: Březen 2013
Pečení perníčků
Vybraly jsme nejhezčí formičky a mohlo se začít. Někdo válel těsto, někdo vykrajoval, dával na plech, hlídal, aby se nic nespálilo v troubě, sundával hotové z plechu a někdo „užíral“. Práce bylo hodně. Za týden v úterý jsme se sešly zase všechny dohromady a začaly jsme se zdobením. Když jsme odcházely domů, tak jsme musely vypadat jako duhové víly, protože nám v jednom kuse praskaly sáčky s polevou. Na druhém víkendu naší skautské výstavy potom Wanjini bebéla tyto perníčky prodávaly.
Na sbírku se v Doubravníku vybralo 2830 Kč
Marjánka
Oddílová schůzečka
Nu, celý večer jsme hráli stolní hry jako je Times up, Královské rošády a někdy mezitím se ještě odehrála hra, kterou připravil Poník s Pajdou k Dnu sesterství a byla moc krásná. Každý si zapálil svíčku a jako jeden tým po zhaslé klubovně hledal za svitu svíček kousky příběhu o Dnu sesterství, který se pak po složení nahlas přečetl.
A jak se blížil večer, tak pomalu všichni začali odcházet, až nás tam zbylo pár kluků a holek, který nás za chvílu stejnak opustili a Kečup, Prófa, Pohoda a já jsme tam zůstávali na noc.
Mára
Výprava ke dni sesterství
Moc se mi také líbilo, jak holky pozorně poslouchaly scénku o založení dívčího skautingu, moc se o to zajímaly. Myslím si, že to bylo částečně tím, že je pro ně nepředstavitelné se v myšlenkách vrátit o 100 let zpět. Díky informacím ze scénky jsme zjistili, že se máme vydat na cestu na Kozárov. Cesta to byla doslova nelehká, protože jsme soutěžili, kdo odnese jednoho člena družinky až na místo. Nejmladší světlušky, ač lehké, se docela pronesly. Cestou také byla parádní chumelenice, takže jsme si museli zkrátit cestu 🙂
V sobotu odpoledne nás čekala soutěž hospodiněk, ve které se závodilo například v přišití knoflíku, poskládání krojové košile či ve škrábání brambor.
Po slavnostní večeři při svitu svíček, nastal zkrášlovací chvilka. Měla původně trvat jen 20 minut.
Holky jsme ale opravdu parádivé, takže nám trvalo přes hodinu, než jsme se nalíčili a učesali. Musím zamě říct, že mi to přišlo jako jen pět minutek, tak jsme se do toho zabrali. Následovaly taneční hry, mouka, balónky a před spaním jsme dokonce vypouštěli lampion přání.
V neděli jsme se vydali do Rašova, po cestě se hrály sněhové hry. Autobusem jsme se svezli do klubovny, kde jsme ještě vyráběli kytku do vlasů. Myslím si, že celá výprava byla takovým originálním počinem a za to díky Kamče a Loupežníku…