Moc se mi také líbilo, jak holky pozorně poslouchaly scénku o založení dívčího skautingu, moc se o to zajímaly. Myslím si, že to bylo částečně tím, že je pro ně nepředstavitelné se v myšlenkách vrátit o 100 let zpět. Díky informacím ze scénky jsme zjistili, že se máme vydat na cestu na Kozárov. Cesta to byla doslova nelehká, protože jsme soutěžili, kdo odnese jednoho člena družinky až na místo. Nejmladší světlušky, ač lehké, se docela pronesly. Cestou také byla parádní chumelenice, takže jsme si museli zkrátit cestu 🙂
V sobotu odpoledne nás čekala soutěž hospodiněk, ve které se závodilo například v přišití knoflíku, poskládání krojové košile či ve škrábání brambor.
Po slavnostní večeři při svitu svíček, nastal zkrášlovací chvilka. Měla původně trvat jen 20 minut.
Holky jsme ale opravdu parádivé, takže nám trvalo přes hodinu, než jsme se nalíčili a učesali. Musím zamě říct, že mi to přišlo jako jen pět minutek, tak jsme se do toho zabrali. Následovaly taneční hry, mouka, balónky a před spaním jsme dokonce vypouštěli lampion přání.
V neděli jsme se vydali do Rašova, po cestě se hrály sněhové hry. Autobusem jsme se svezli do klubovny, kde jsme ještě vyráběli kytku do vlasů. Myslím si, že celá výprava byla takovým originálním počinem a za to díky Kamče a Loupežníku…