Divoký západ

Nadšení, zrazení, zklamání, pocit naděje a nakonec pocit vítězství. Všechny tyto emoce zažili vlčata a světlušky na výpravě na divoký západ.

Po příjezdu do Lomnice, jsme se strategicky ubytovali na náměstí odkud je to kousek na nádraží,do kostela a… vlastně v Lomnici je to všude kousek.

V naší základně jsme se rozdělili do kmenů Navahů, Mohykánů a Cherokeeů.Začali jsme společně připravovat večeři ,na které jsme si všichni pochutnali, když venku,před klubovnou, se něco odehrávalo. Když se to holky a kluci z 3.oddílu Půlčíků rozhodli prozkoumat uviděli dva bavící se kovboje o pokladu. Naštěstí měli u sebe mapu, ale tu podle svých slov nepotřebovali tak se rozhodli že ji prostě zahodí. Bohužel byla začarovaná. Ale kovbojové za sebou nechali zraněného indiána, a toho se podařilo ošetřit získat jasně čitelnou mapu k pokladu. Ha, Nadšení.

Druhý den ráno Ihned po snídani, naše výprava složená z Navahů, Mohykánů a Cherokeeů vyrazila po vstříc pokladu a po cestě se předháněli kdo má bohatší znalosti a dovednosti. Například, kdo zná více dopravních značek, kdo ví jak se správně chovat při bouřce atd. Samozřejmě u toho pilovali schopnost orientace.

V půli cesty jsme však potkali dva staré známé jak běží k pokladu ale na opačnou stranu než mapa ukazovala?! Co teď?? Kmeny se dohodli že se budou držet mapy a pokračovalo se na místo. Tam ale po delším pátrání jsme našli pouze šifru ve které se psalo že tam poklad není, že se dali špatně. Takže ta lehce získaná mapa lhala. Všichni se cítili zrazení. Všichni jsme okamžitě vyrazili zpět na rozcestí kde se kovbojové dali správnou cestou a kousek za rozcestím tam byli. Ovšem podařilo se nám je zahnat. 

Ale bylo to hořkosladké vítězství protože kovbojové utekli i s pokladem, což všechny zklamalo. Záhy jsme se dozvěděli že ještě neodjeli a večer se budou zdržovat ve městě. To v každém srdci vzbudilo naději protože ta umírá jako poslední. Ale co by mělo umírat první je hlad, takže po rozdělání ohně což nebyl velký problém začalo shánění špekáčkovníků což už trochu problém byl. Naštěstí i v této situaci si každý poradil. Opékání dopadlo na výbornou. Poté se výprava obrátila zpět na základnu.

Tam si každý kmen vyrobil kmenovou standartu a sehrál divadelní představení na téma divokého západu. Dále následoval kurz zdravovědy kde si všichni vyzkoušeli jak ošetřit jednoduché zranění jako například říznutí, krvácení z nosu apod. Po večeři se vyrazily kmeny do města, získat konečně ten POKLAD. Kovbojové čekali na malém náměstíčku na dostavník i s kořistí jenže jak se k němu dostat? Vždyť můžou utéct druhou stranou, chtělo by to zatarasit druhý východ ale jak vždyť nás uvidí?! Naštěstí šli okolo hodní občané městečka kteří odvedli pozornost zákeřných honáků. Kluci a holky neváhali ani vteřinu a když se dali do řeči s vyslanou volavkou vystartovali sebrali to co jim právem náleželo a byli fuč. Jak sladký je pocit vítězství. Na základně se všichni radovali a užívali pokladu. Druhý den ráno nás čekal návštěva kostela procházka do Obory,kde jsme si mohli vyzkoušet jaké to je zdolávat nezdolatelnou horu. Po návratu do klubovny nás čekalo vyhlášení pořadí kmenů v mezikmenové soutěži a pak už jen balení, poklízení a odjezd zpět do Tišnova. Zapsal: Standa.

Den Zamyšlení

Den Zamyšlení je mezinárodní skautský svátek, který připadá na datum narozenin manželů Baden-Powellových, zakladatelů skautského hnutí. 22. Února se tedy všichni skauti na světě sejdou s šátkem na krku a zamyslí se. Nad zážitky, společenstvím, přátelstvím a hlavně skautingem. Řeknou si navzájem co pro ně skauting znamená, co jim dál, co si myslí, že vlastně je a v neposlední řadě také to, že nás je na světě čím dál tím víc a tohle poselství se tedy šíří dál už více než 111 let (to je mimochodem doba od prvního skautského tábora).

Jako Tišnovští skauti jsme si tento svátek samozřejmě nemohli nechat ujít, ale protože 22. února jsme museli plánovat letní tábor, shodli jsme se, že tento svátek oslavíme už dvacátého. Sešli jsme se v klubovně a po krátké rozcvičce jsme zvládli první pokus o zamyslení se. Zkrátka jsme museli získat co nejvíce hodnot, které byly napsané na různé každodenní předměty. Poté jsme je dali dohromady a po ujasnění jejich významu jsme je každý sám za sebe seřadili, podle toho, co pro nás znamenají. Každý jsme si vybrali tři a potom jsme si navzájem řekli, proč byl náš výběr takový. Nebudu tady lhát, nebylo to vůbec lehké. Vybral by jsi rodinu nebo přátelství, radost nebo čestnost, lásku nebo štěstí, duchovno nebo originalitu, moc a nebo respekt. Nebo by byl váš výběr úplně jiný? Zkus se na chvíli zamyslet, které z těchto abstrakt jsou pro tebe nejdůležitější… Máš je? A myslíš, že jsou stejné, jako základy skautingu? Je možné že ano. A o tomhle je den zamyšlení. O tom zjistit co je pro tebe v životě důležité a jestli to přece jenom není i skaut…

Po takovéhle náročné aktivitě jsme si zahráli ještě pár her a pak se pomalu sebrali k odchodu domů, kde jsme plni myšlenek usnuli.

Napsal: Atom

Předávání Betlémského světla

V sobotu jsme se vypravili do Vídně, abychom si zde vyzvedli Betlémské světlo. I Vy budete mít možnost odnést si světlo do svých domovů.
Možnosti vyzvednutí Betlémského světla:
23.12. od 14:00 do 16:00 na Skautském domě
23.12. po mši v 18:00
24.12. po mších v Tišnově a Předklášteří
24.12 od 10:00 do 10:30 na náměstí

Za plotem

Na začátku školního roku se vedoucí Pulčíků rozhodli udělat výjezdní poradu. Jelo se do Brna na Svojsíkův srub v Králově poli. Tato výjezdní porada měla sloužit ke zmíňce základních pravidel a povinností k vedení schůzek, popřípadě oddílu. Na přednáškách jsme se dozvěděli mnoho zajímavých věcí, například: jak zapojovat do programu stezky a jak program na akci vytvářet.

Největší plus bylo jídlo. K večeři byly bramboráky z vaflovače a následně na snídani vafle!

Akce byla od pátku večer do neděle ráno a všichni, co dorazili, si to užili.

 

 

 

 

 

 

Napsal O’Neal

Mezi Vlky

V sobotu 11.-12. 11. ráno jsme se shromáždili na nádraží v Tišnově, odkud jsme měli odjet žlutým vlakem směrem do Doubravníku. Cesta probíhala víceméně v klidu, ale asi v půlce přišla paní průvodčí a vlčatům předala ruličku papír. Jednalo se o šifru. Kluci se společně vrhli na její vyluštění, ale protože se jim po cestě podařilo zjistit jen prvních pár slov, museli ji doluštit na nádraží v Doubravníku. 

Po nějaké chvíli se jim to ale spojením sil a využitím talentu každého z nich podařilo. Podle šifry měla být nějaká nápověda schována pod lavičkou, načež se všichni rozeběhli nápovědu hledat a po chvíli už Štěpán běžel mávajíc mapou nad hlavou. Podle ní jsme se vydali na cestu, která končila u skautské klubovny. Neznámý motorkář nám přivezl klíče, díky kterým jsme se dostali na naši budoucí základnu. Po chvilce ubytovávání se a menších turnajích ve fotbálku vyšla vlčata na malý plácek za klubovnou, kde je už Ufo s Jonášem čekali s olympiádou. Kluci se proto rozdělili na tři stejně vyrovnané týmy a mohlo se začít. Olympiáda byla jedna velká opičí dráha plná těžkých úkolů, ale všem se podařilo jí projít v úžasně krátkém čase! Nakonec vyhrál tým Joker Killers a všichni se unaveni a zmoženi vydali na cestu zpátky na klubovnu.

Kolem jedné dostala vlčata dopis od Číla, že město je v ohrožení a že na ně útočí tygr Šerchán. Rychle se tedy vydali na cestu a sledováním Šerchánových stop brzo došli ke kapličce kde byl opravdu strašlivý tygr. Naštěstí byl ale přivázaný na řetězu k velkému stromu a tak mohli kluci společně zachránit spoustu vesničanů z jeho blízkosti. Záchrana se vydařila a my se mohli směle vrátit na večeři.

Po večeři, až byla venku tma a my svítili jen svíčkami se hrálo městečko Palermo. Několikrát vyhráli mafiáni a jindy zase městečko. Hru si ale všichni užili a do postele se nikomu nechtělo (těžko říct jestli kvůli chtíči hrát dál nebo ze strachu z mafiánů…)

Ráno jsme pak po snídani uspořádali velký turnaj ve stolním fotbálku, který se kvůli zájmu hrál dvakrát. Pak už ale bylo na čase se sbalit a vydat se na nádraží, odkud jsme vlakem kolem čtvrté vyjeli zpět do Tišnova.

Výpravu si kluci užili a myslím že ty, kteří nejeli by měla nalákat na další výpravy!

 

článek napsal: Ufo

Happening u příležitosti výročí 17. listopadu

U příležitosti oslav Dne boje za svobodu a demokracii se ve čtvrtek 16. listopadu uskutečnil pietní akt u památníku obětem komunismu.  Poté se na náměstí konal happening Okamžiky svobody.  17 listopad je ve světě známý jako Den studenstva. V naší zemi se k tomuto datu vážou dvě významné události. V roce 1939 uzavření vysokých škol nacisty a v roce 1989 tímto dnem začala Sametová revoluce.

V podvečerních hodinách se obyvatelé Tišnova sešli u památníku obětem komunismu v parku u kostela. Při aktu bylo přečteno několik vzpomínek, občané položili k památníku věnce a svíčky a zazněla i česká hymna. Přítomni jsme byli i my skauti, nebo například organizace Sokol. Na pietní akt navazoval happening na náměstí. Celou akci hudebně doprovázel Sextet Báry Pavlišové. My skauti jsme pomáhali rozdávat svíčky, které byly skládané do tvaru srdce. Promluvilo několik pamětníků. Na závěr jsme do vzduchu vypustili lampiony štěstí v národních barvách.

Zahajovací výprava

20.-22.10 2017 se uskutečnila výprava do LOMNICKÉ ORLOVNY. V pátek jsme přijeli asi v 16:45 a vybalili jsme si věci. Potom Áďa a Natálka nachystaly stezku odvahy a pak jsme šli spát.

Ráno jsme si sbalili věci do baťohu a vyrazili jsme na výlet (13km). Cestou jsme se zastavili na kraji lesa a uvařili jsme si kotlíkovou polívku(jak jinak). Potom jsme šli zpátky do orlovny. Anežka, Kačka, Kačka a Barča nachystaly stezku odvahy.

V neděli se šlo do kostela, ten, kdo nešel do kostela tak hrál hry (městečko Palermo, židličkovanou atd. ) Potom jsme se sbalili a dali si výborný oběd: kuře s rýží.

Po obědě jsme uklízeli orlovnu a potom jeli domů.

VŠICHNI   SI   VÝPRAVU  MOC  UŽILI!
Eliška

 

 

 

Výprava skautek do útulku pro zvířata

V sobotu 11.11. jsme se se skautkami vydaly navštívit útulek v Bučovicích. Prvně jsme si prohlédly nádvoří zámku (a vyfotily spoustu  fotek).

Pak nás čekal útulek Tibet. Zde jsme nejenže mohly pohladit psy a kočky, ale potkaly jsme zde i dvě prasata. Napsala bych prasátka, ale jejich obří velikost mi to nedovoluje.

Naším hlavním úkolem v útulku bylo vyčistit kočkám místnosti. Výhodou bylo, že jsme měly možnost se s nimi pomazlit a zároveň v útulku pomoci. Nevýhodou bylo občasné nahánění koček, když chodily, kam neměly. Musím říct, že jsem si to užila.

Možná je to tím, že mám kočky moc ráda, navíc byla všechna zvířata na lidi zvyklá a docela přítulná. Dokonce jsme viděly i srnku, která se zde léčí (má jen tři nohy).

 

 

Výprava do Kyjova

O víkendu od 3. do 5. 11. se Roverský kmen oddíl vydal na výpravu do Kyjova. Sešli jsme se na nádraží, kde jsme po zakoupení lístků vyjeli do Brna a z Brna naplněným vlakem do Kyjova. Tam jsem po pár minutách bloudění konečně našli místní klubovnu, kde jsme se ubytovali. Hned jsme vyrazili nakoupit, abychom neumřeli hlady. Po cestě do Kauflandu jsme se opět ztratili, ale nakonec vše dobře dopadlo a i s jídlem jsme se vrátili do klubovny. Zahráli jsme si několik her, najedli se a šli jsme spát.

Ráno, po vydatné snídani, jsme vyrazili na celodenní výlet. Po cestě jsme hráli lžičkovanou, při které jsme se symbolicky zabíjeli lžičkami. V půli cestě jsme se naobědvali a pak si zahráli Eggball- házení s vajíčky. Když jsme se vrátili do Kyjova, zjistili jsme, že je ve městě pouť. Projeli jsme se na autíčkách, zkusili obrovský řetízkáč a jedli jsme velkou cukrovou vatu. Po návratu do klubovny jsme hráli děsivé lekací hry. Povídali jsme si nad skleničkou Coca Coly. Vařili si těstoviny k večeri a později v noci jsme všichni usli.

V neděli ráno jsme se nasnídali, poté se zbalili, uklidili klubovnu a spokojení vyrazili domů. Všichni jsme si víkend moc užili.