Den Trifidů-Bobův oddíl

Na dubnové výpravě jsme prozkoumali okolí Podivína a Břeclavi. V pátek večer jsme kromě hledání mafiánů v pověstném městečku Palermu pozorovali noční oblohu, při níž jsme viděli podivné světlo. Bohužel hned ráno jsme zjistili z rádia, že toto světlo téměř všem poškodilo zrak. Kvůli této nešťastné události, jsme měli docela problém s rozcvičkou a snídaní. Naštěstí jsme se o dvě hodiny později zasloužili  o lék na tuto dočasnou slepotu.

Rozkaz ohledně SUBJEKTU T nás zavedl na odpolední výlet až do Břeclavi, cestou jsme si procvičili své schopnosti při hře Bomba. Díky Benovi jsme šli křížem krážem jarním lesem, občas narazili na nějaký močál, ale bylo naštěstí pěkně.

Večer se nám povedlo zneškodnit Subjekt T, který unikl z laboratoře, tyto ničivé rostliny jsme museli zneškodnit pomocí světla-svíček.

V neděli jsme se mohli dozvědět pár bližších informací o Bobovi a jeho kamarádovi Květoslavu Lazebníkovi z Lomničky, pohladili jsme si Kebab (místní kočku Alfréda) a jeli vlakem zpět domů.

Den Země 2017

Dne 22.4.2017 se uskutečnil den země.

V sobotu se děti brzy ráno sešly v Doubravníku na náměstí a následně si rozdělily do skupin pod vedením skautů a příznivců, kteří byli ochotni pomoci. První skupinku vedl Marek Šenkyřík (Mára) a ten šel s klukama směrem k Luhačovicím. Druhou skupinku vedla Dorotka Šikulová (Pony) a Anička Bracková (Granko), ty šly s holkama na Horní Rakovec, střelnici a do parku. Poslední a zároveň třetí skupinku vedla paní starostka s paní Truhlářovou ty s dětmi šli k fotbalce. Nasbírali jsme určitě míň odpadků než minulí rok. To znamená že se lidé začínají poučovat a nedělají tolik nepořádku. Celá tahle akce se nám všem moc líbila. Byla to zábava určitě se to příští rok musí zopakovat. 😊😃😎

Tak zase za rok 😝

Napsaly: Julie Rozbořilová

Anna Truhlářová

Oheň sv.Jiří 21.4.2017

Dne 21.4 v pátek jsme se sešli, jako každý rok, na bozince, abychom zapálili oheň svatého Jiří. Sešli jsme se v 18:00 a hned ze začátku, aby nám nebyla zima, jsme hráli „na honěnou“. Poté jsme se sešli u slavnostního ohně, který byl úspěšně zapálen. Zazpívali jsme si „červená se line záře“, pak i indiánskou píseň a naposledy skautskou hymnu. Chvíli jsme u ohně pobyli. Po ohni jsme hráli různé hry, třeba „poval kolík“ a někteří, kteří si přinesli špekáček, si ho mohli opéci na malém ohništi. Pak kolem osmé se začali postupně všichni rozcházet domů. Musím říct, že se akce povedla a doufám, že se uskuteční tradičně i příští rok.
Činča

Kristýna 24.3.2017

V pátek 24. března jsme se všichni vedoucí i s dětmi setkali na nádraží v Doubravníku.

Cesta vlakem do Bílých Karpat zabrala téměř 3 hodiny, ale ani tak jsme se nenudili. Po třech hodinách jsme vystoupili ve vesnici Javorník. Všechny nás překvapilo, o kolik byla větší zima než u nás, tak jsme dlouho neváhali a vydali jsme se na několik kilometrů dlouhou cestu k chatě Kristýně. Přestože jsme vyráželi za světla a poměrně brzo, na chatu jsme dorazili za tmy. Nepříjemným překvapením bylo, že na chatě není vůbec žádný signál a my jsme se neměli jak dostat dovnitř. Naštěstí to netrvalo dlouho a přijel pán z organizace Brontosaurus (které patří chata), který nás pustil dovnitř. Večer už jsme se jen zabydleli, najedli a šli jsme spát, protože nás čekala náročná sobota.

V sobotu jsme se již tradičně rozhodli jít na výlet po okolí. Po snídani jsme si zabalili nejdůležitější věci včetně jídla a kotlíku, které nám všechny děti pomáhaly nést. Po cestě jsme hráli hry, zpívali písničky a kochali se krásou chráněné krajinné oblasti. Bez kotlíkové polívky není pořádný výlet, a tak jsme si ji samozřejmě museli všichni společně uvařit. Po návratu na chatu jsme se navečeřeli a opět jsme si šli hrát. Když jsme ale začali hrát hru, ozvalo se tajemné zabouchaní na okno. Zjistili jsme, že to byl myslivec s dopisem, který nás vysílal na tajemnou stezku odvahy. Stezkou si prošli všichni a někteří stateční jedinci dokonce sami nebo i dvakrát.

V neděli stačilo už jen se sbalit uklidit a vyrazit na cestu. Po několika kilometrech na nás ale čekalo nepříjemné překvapení. Zjistili jsme, že jsme všechny jízdenky nechali u kluků, kteří předávali chatu zpět majitelům, tak se Prófa otočil a běžel pro ně zpět. Naštěstí se stihl včas vrátit, takže zájemci se mohli jít ještě rychle podívat na rozhlednu u nádraží. Vlak měl sice drobné zpoždění, ale jinak cesta proběhla v klidu. V Doubravníku na nás už čekali nedočkaví rodiče, kteří si své děti odvezli domů.

 

Akce byla moc povedená a všichni doufáme, že co nejdřív bude další.

Granko

Výprava Půlčíků-Záchrana světa před hrozivým Karkalem

Dne 25.2. se oddíl Půlčíků vydal zachránit svět před hrozivým Karkalem – stvůrou, co nezná slitování.

Nejdříve jsme autobusem vyrazili do Šerkovic, odkud jsme se pěšky vydali zpět do Tišnova. Byla to složitá cesta, na které jsme museli splnit několik úkolů, abychom mohli uvařit magický guláš. Díky magickému guláši jsme později mohli porazit Karkala. Mimo jiné jsme pomohli víle zachránit její poklad před bandity, vyluštili několik šifer, probořili ledy a rozhodně jsme si užili spoustu zábavy. Ke konci dne už jsme sice byli unavení, ale zato jsme zachránili svět před Karkalem, měli krásné zážitky a hlavně plné žaludky.

Napsala: Tik tak

Výprava Bobova oddílu na bazén

Naše výprava se skládala ze dvou částí: malování loga v klubovně a výprava na bazén.
Již nějakou dobu jsme chtěli zkrášlit klubovnu a namalovat na zeď skautské logo.

Rozhodli jsme se proto, že oddílová výprava je na toto ideální. Jelikož nikdo z nás není žádný Picasso, museli jsme si trochu pomoci daťákem. Přesto si myslím, že jsme si to užili. Posoudit výsledek našeho uměleckého zápasu se zdí můžete ve Skautském domě.

 

Odpoledne jsme strávili v Kuřimi na bazénu, zjistili jsme, že Šídlo je na tobogánu opravdu nejrychlejší, Fífa umí šipku z nás nejlépe, Růžokvět umí bombu tak, že všichni okolo jsou mokří, a do vířivky se nás skautek vejde docela dost. Bohužel fotky z bazénu nejsou, tak nám to budete muset věřit. 🙂

Pulčíci na sněhu

Vlčata a světlušky využili dlouho trvajícího „polárního“ počasí a vyrazily na Sychrák, užít si sněhu dokud ještě nějaký je. A užívali jsme si ho plnými doušky, prověřili jsme naše schopnosti v ovládání bobů hned v několika disciplínách a to: rychlojízda, slalom, krasojízda a soutěž o nejlepšího sněhuláka (to nemá s boby nic společného ale, když už je ten sníh…). Následovala, volná jízda, odchod do klubovny kde nás už čekal teplý čaj, vyhodnocení soutěže a sladká odměna.