Výprava světlušek na Výrovku

V sobotu 9. 10. 2021 se družina světlušek vydala na Výrovku kousek za Tišnovem hledat ukrytý poklad.

Po cestě nás čekalo hned několik úkolů: přenést zprávu tichou poštou, projít trasu s pingpongovým míčkem na lžíci, či se pořádně schovat po cestě.

Na samotném kopci jsme hledali a našli poklad, který všem chutnal, a také jsme se podívali na fotky tišnovských skautů.

Ušli jsme se Světluškami docela velký kus cesty a počasí se také vydařilo.

Fotky najdete ve fotogalerii.

Zapsala: Se

Zahájili jsme skautský rok

První společná schůzka 2. Bobova oddílu proběhla kvůli počasí trochu neplánovaně v tělocvičně na ZŠ 28.října.

Potkalo se nás docela dost, včetně nových tváří. Kromě nelehkého zapamatování si jmen všech dětí, jsme měli za úkol vypátrat tajné informace od ztraceného špiona. Po splnění všech úkolů zadaných agentem T., jsme hledané informace našli.

Výprava skautů a skautek ZA NOSEM

Minulý víkend jsme strávili na skautské chatě Mercedesce v Novém Městě Na Moravě. Jelikož tam ještě zůstalo hodně sněhu, nejvíc nás zaměstnal sobotní výlet, kde jsme se prodírali posledními závějemi sněhu. Skauti a skautky zápolili s mapou a GPS, ale nějaké kešky se jim podařilo najít. Skauti Proton, Šídlo a Joker dokonce sami uvařili večeři-guláš.

Nejoblíbenější křesla u krbu byla zabrána hned, protože potřeba vysušit ponožky a boty byla veliká. Za nehodu s prasklou lavičkou může Se, protože evidentně nejvíc přetížila kapacitu lavičky.

Po večerech jsme se buď snažili vyvraždit Městečko Palermo, nebo se snažili zůstat naživu. V neděli někteří zápolili se zdravovědou, ne všichni „zranění“ by odešli ošetřeni, ale rozhodně se skauti a skautky něco nového dozvěděli.

Zahajovací schůzka

Osmého září v neděli, jsme se všichni sešli na hřišti u Základní školy 28. října. Já, jakožto vedoucí, jsem tam šel o chvíli dřív, abychom si ještě zopakovali detaily. Chystala se totiž začínat skautská zahajovací schůzka. Po chvíli už začaly chodit první děti, a já jsem šel k nim, přivítal je, pozval k nám a většinou jsem i vysvětloval podrobnosti rodičům. O několik minut později si vzal slovo náš hlavní vedoucí – Méďa a tak započala celá schůzka.

Jako první jsme se seznámili s dětmi, pak jsme se představili my a potom i děti sobě navzájem. To proběhlo, jak jinak formou hry, pomocí míče, se kterým jsme si nahrávali. Když jsme skončili, hráli jsme molekuly. Pro ty, co to neznají, jde o hru, kdy se děti chytají za ruce vždy v určitém počtu.

Potom jsme hráli hru, kdy se děti bavily asi nejvíc. Jmenovala se latrýna. Hra byla prostá, děti běhaly na místo, kde byly papírky s body a my, vedoucí, jsme jim to ztěžovali tím, že jsme byli průjmy a proháněli děti po celém hřiště. Po skoro hodině byly děti i my úplně udýchaní, a tak jsme si šli sednout do stínu. Zahráli jsme si další seznamovací hru a pak jsme se šli rozmyslet, kdy budou schůzky. To byl prakticky konec naší první letošní schůzky. Děti se odebraly domů plné zážitků a my taky s plnou hlavou nápadů na nový rok.

Všechny fotky najdete zde.

Zapsal: Atom

Divoký západ

Nadšení, zrazení, zklamání, pocit naděje a nakonec pocit vítězství. Všechny tyto emoce zažili vlčata a světlušky na výpravě na divoký západ.

Po příjezdu do Lomnice, jsme se strategicky ubytovali na náměstí odkud je to kousek na nádraží,do kostela a… vlastně v Lomnici je to všude kousek.

V naší základně jsme se rozdělili do kmenů Navahů, Mohykánů a Cherokeeů.Začali jsme společně připravovat večeři ,na které jsme si všichni pochutnali, když venku,před klubovnou, se něco odehrávalo. Když se to holky a kluci z 3.oddílu Půlčíků rozhodli prozkoumat uviděli dva bavící se kovboje o pokladu. Naštěstí měli u sebe mapu, ale tu podle svých slov nepotřebovali tak se rozhodli že ji prostě zahodí. Bohužel byla začarovaná. Ale kovbojové za sebou nechali zraněného indiána, a toho se podařilo ošetřit získat jasně čitelnou mapu k pokladu. Ha, Nadšení.

Druhý den ráno Ihned po snídani, naše výprava složená z Navahů, Mohykánů a Cherokeeů vyrazila po vstříc pokladu a po cestě se předháněli kdo má bohatší znalosti a dovednosti. Například, kdo zná více dopravních značek, kdo ví jak se správně chovat při bouřce atd. Samozřejmě u toho pilovali schopnost orientace.

V půli cesty jsme však potkali dva staré známé jak běží k pokladu ale na opačnou stranu než mapa ukazovala?! Co teď?? Kmeny se dohodli že se budou držet mapy a pokračovalo se na místo. Tam ale po delším pátrání jsme našli pouze šifru ve které se psalo že tam poklad není, že se dali špatně. Takže ta lehce získaná mapa lhala. Všichni se cítili zrazení. Všichni jsme okamžitě vyrazili zpět na rozcestí kde se kovbojové dali správnou cestou a kousek za rozcestím tam byli. Ovšem podařilo se nám je zahnat. 

Ale bylo to hořkosladké vítězství protože kovbojové utekli i s pokladem, což všechny zklamalo. Záhy jsme se dozvěděli že ještě neodjeli a večer se budou zdržovat ve městě. To v každém srdci vzbudilo naději protože ta umírá jako poslední. Ale co by mělo umírat první je hlad, takže po rozdělání ohně což nebyl velký problém začalo shánění špekáčkovníků což už trochu problém byl. Naštěstí i v této situaci si každý poradil. Opékání dopadlo na výbornou. Poté se výprava obrátila zpět na základnu.

Tam si každý kmen vyrobil kmenovou standartu a sehrál divadelní představení na téma divokého západu. Dále následoval kurz zdravovědy kde si všichni vyzkoušeli jak ošetřit jednoduché zranění jako například říznutí, krvácení z nosu apod. Po večeři se vyrazily kmeny do města, získat konečně ten POKLAD. Kovbojové čekali na malém náměstíčku na dostavník i s kořistí jenže jak se k němu dostat? Vždyť můžou utéct druhou stranou, chtělo by to zatarasit druhý východ ale jak vždyť nás uvidí?! Naštěstí šli okolo hodní občané městečka kteří odvedli pozornost zákeřných honáků. Kluci a holky neváhali ani vteřinu a když se dali do řeči s vyslanou volavkou vystartovali sebrali to co jim právem náleželo a byli fuč. Jak sladký je pocit vítězství. Na základně se všichni radovali a užívali pokladu. Druhý den ráno nás čekal návštěva kostela procházka do Obory,kde jsme si mohli vyzkoušet jaké to je zdolávat nezdolatelnou horu. Po návratu do klubovny nás čekalo vyhlášení pořadí kmenů v mezikmenové soutěži a pak už jen balení, poklízení a odjezd zpět do Tišnova. Zapsal: Standa.