Zahajovací schůzka

Osmého září v neděli, jsme se všichni sešli na hřišti u Základní školy 28. října. Já, jakožto vedoucí, jsem tam šel o chvíli dřív, abychom si ještě zopakovali detaily. Chystala se totiž začínat skautská zahajovací schůzka. Po chvíli už začaly chodit první děti, a já jsem šel k nim, přivítal je, pozval k nám a většinou jsem i vysvětloval podrobnosti rodičům. O několik minut později si vzal slovo náš hlavní vedoucí – Méďa a tak započala celá schůzka.

Jako první jsme se seznámili s dětmi, pak jsme se představili my a potom i děti sobě navzájem. To proběhlo, jak jinak formou hry, pomocí míče, se kterým jsme si nahrávali. Když jsme skončili, hráli jsme molekuly. Pro ty, co to neznají, jde o hru, kdy se děti chytají za ruce vždy v určitém počtu.

Potom jsme hráli hru, kdy se děti bavily asi nejvíc. Jmenovala se latrýna. Hra byla prostá, děti běhaly na místo, kde byly papírky s body a my, vedoucí, jsme jim to ztěžovali tím, že jsme byli průjmy a proháněli děti po celém hřiště. Po skoro hodině byly děti i my úplně udýchaní, a tak jsme si šli sednout do stínu. Zahráli jsme si další seznamovací hru a pak jsme se šli rozmyslet, kdy budou schůzky. To byl prakticky konec naší první letošní schůzky. Děti se odebraly domů plné zážitků a my taky s plnou hlavou nápadů na nový rok.

Všechny fotky najdete zde.

Zapsal: Atom

Divoký západ

Nadšení, zrazení, zklamání, pocit naděje a nakonec pocit vítězství. Všechny tyto emoce zažili vlčata a světlušky na výpravě na divoký západ.

Po příjezdu do Lomnice, jsme se strategicky ubytovali na náměstí odkud je to kousek na nádraží,do kostela a… vlastně v Lomnici je to všude kousek.

V naší základně jsme se rozdělili do kmenů Navahů, Mohykánů a Cherokeeů.Začali jsme společně připravovat večeři ,na které jsme si všichni pochutnali, když venku,před klubovnou, se něco odehrávalo. Když se to holky a kluci z 3.oddílu Půlčíků rozhodli prozkoumat uviděli dva bavící se kovboje o pokladu. Naštěstí měli u sebe mapu, ale tu podle svých slov nepotřebovali tak se rozhodli že ji prostě zahodí. Bohužel byla začarovaná. Ale kovbojové za sebou nechali zraněného indiána, a toho se podařilo ošetřit získat jasně čitelnou mapu k pokladu. Ha, Nadšení.

Druhý den ráno Ihned po snídani, naše výprava složená z Navahů, Mohykánů a Cherokeeů vyrazila po vstříc pokladu a po cestě se předháněli kdo má bohatší znalosti a dovednosti. Například, kdo zná více dopravních značek, kdo ví jak se správně chovat při bouřce atd. Samozřejmě u toho pilovali schopnost orientace.

V půli cesty jsme však potkali dva staré známé jak běží k pokladu ale na opačnou stranu než mapa ukazovala?! Co teď?? Kmeny se dohodli že se budou držet mapy a pokračovalo se na místo. Tam ale po delším pátrání jsme našli pouze šifru ve které se psalo že tam poklad není, že se dali špatně. Takže ta lehce získaná mapa lhala. Všichni se cítili zrazení. Všichni jsme okamžitě vyrazili zpět na rozcestí kde se kovbojové dali správnou cestou a kousek za rozcestím tam byli. Ovšem podařilo se nám je zahnat. 

Ale bylo to hořkosladké vítězství protože kovbojové utekli i s pokladem, což všechny zklamalo. Záhy jsme se dozvěděli že ještě neodjeli a večer se budou zdržovat ve městě. To v každém srdci vzbudilo naději protože ta umírá jako poslední. Ale co by mělo umírat první je hlad, takže po rozdělání ohně což nebyl velký problém začalo shánění špekáčkovníků což už trochu problém byl. Naštěstí i v této situaci si každý poradil. Opékání dopadlo na výbornou. Poté se výprava obrátila zpět na základnu.

Tam si každý kmen vyrobil kmenovou standartu a sehrál divadelní představení na téma divokého západu. Dále následoval kurz zdravovědy kde si všichni vyzkoušeli jak ošetřit jednoduché zranění jako například říznutí, krvácení z nosu apod. Po večeři se vyrazily kmeny do města, získat konečně ten POKLAD. Kovbojové čekali na malém náměstíčku na dostavník i s kořistí jenže jak se k němu dostat? Vždyť můžou utéct druhou stranou, chtělo by to zatarasit druhý východ ale jak vždyť nás uvidí?! Naštěstí šli okolo hodní občané městečka kteří odvedli pozornost zákeřných honáků. Kluci a holky neváhali ani vteřinu a když se dali do řeči s vyslanou volavkou vystartovali sebrali to co jim právem náleželo a byli fuč. Jak sladký je pocit vítězství. Na základně se všichni radovali a užívali pokladu. Druhý den ráno nás čekal návštěva kostela procházka do Obory,kde jsme si mohli vyzkoušet jaké to je zdolávat nezdolatelnou horu. Po návratu do klubovny nás čekalo vyhlášení pořadí kmenů v mezikmenové soutěži a pak už jen balení, poklízení a odjezd zpět do Tišnova. Zapsal: Standa.

Výprava skautek do útulku pro zvířata

V sobotu 11.11. jsme se se skautkami vydaly navštívit útulek v Bučovicích. Prvně jsme si prohlédly nádvoří zámku (a vyfotily spoustu  fotek).

Pak nás čekal útulek Tibet. Zde jsme nejenže mohly pohladit psy a kočky, ale potkaly jsme zde i dvě prasata. Napsala bych prasátka, ale jejich obří velikost mi to nedovoluje.

Naším hlavním úkolem v útulku bylo vyčistit kočkám místnosti. Výhodou bylo, že jsme měly možnost se s nimi pomazlit a zároveň v útulku pomoci. Nevýhodou bylo občasné nahánění koček, když chodily, kam neměly. Musím říct, že jsem si to užila.

Možná je to tím, že mám kočky moc ráda, navíc byla všechna zvířata na lidi zvyklá a docela přítulná. Dokonce jsme viděly i srnku, která se zde léčí (má jen tři nohy).

 

 

Poděkování za dotace na stany

Jednou z nejdůležitějších a nejtypičtějších věcí pro skauta je podsadový stan, bez kterého si nelze letní tábor představit. Proto bychom chtěli poděkovat městu Tišnov za finanční podporu ve výši 45 000 Kč, díky které jsme mohli pořídit deset nových stanových podsad a k tomu i nepromokavé celty. Nákup táborového vybavení byl realizován za finanční podpory města Tišnova.

Tyto stany doplní naše současné podsadové stany a táborové vybavení. Nové stany poslouží na táborech našeho střediska, kde se střídají hned dva turnusy a dohromady zde táboří přes 80 skautů a skautek. Děkujeme za finanční podporu, díky dotacím jsme tak mohli částečně obnovit naše táborové vybavení a tedy i napomoci rozvoji naší činnosti.

Den Trifidů-Bobův oddíl

Na dubnové výpravě jsme prozkoumali okolí Podivína a Břeclavi. V pátek večer jsme kromě hledání mafiánů v pověstném městečku Palermu pozorovali noční oblohu, při níž jsme viděli podivné světlo. Bohužel hned ráno jsme zjistili z rádia, že toto světlo téměř všem poškodilo zrak. Kvůli této nešťastné události, jsme měli docela problém s rozcvičkou a snídaní. Naštěstí jsme se o dvě hodiny později zasloužili  o lék na tuto dočasnou slepotu.

Rozkaz ohledně SUBJEKTU T nás zavedl na odpolední výlet až do Břeclavi, cestou jsme si procvičili své schopnosti při hře Bomba. Díky Benovi jsme šli křížem krážem jarním lesem, občas narazili na nějaký močál, ale bylo naštěstí pěkně.

Večer se nám povedlo zneškodnit Subjekt T, který unikl z laboratoře, tyto ničivé rostliny jsme museli zneškodnit pomocí světla-svíček.

V neděli jsme se mohli dozvědět pár bližších informací o Bobovi a jeho kamarádovi Květoslavu Lazebníkovi z Lomničky, pohladili jsme si Kebab (místní kočku Alfréda) a jeli vlakem zpět domů.

Výprava Půlčíků-Záchrana světa před hrozivým Karkalem

Dne 25.2. se oddíl Půlčíků vydal zachránit svět před hrozivým Karkalem – stvůrou, co nezná slitování.

Nejdříve jsme autobusem vyrazili do Šerkovic, odkud jsme se pěšky vydali zpět do Tišnova. Byla to složitá cesta, na které jsme museli splnit několik úkolů, abychom mohli uvařit magický guláš. Díky magickému guláši jsme později mohli porazit Karkala. Mimo jiné jsme pomohli víle zachránit její poklad před bandity, vyluštili několik šifer, probořili ledy a rozhodně jsme si užili spoustu zábavy. Ke konci dne už jsme sice byli unavení, ale zato jsme zachránili svět před Karkalem, měli krásné zážitky a hlavně plné žaludky.

Napsala: Tik tak

Výprava Bobova oddílu na bazén

Naše výprava se skládala ze dvou částí: malování loga v klubovně a výprava na bazén.
Již nějakou dobu jsme chtěli zkrášlit klubovnu a namalovat na zeď skautské logo.

Rozhodli jsme se proto, že oddílová výprava je na toto ideální. Jelikož nikdo z nás není žádný Picasso, museli jsme si trochu pomoci daťákem. Přesto si myslím, že jsme si to užili. Posoudit výsledek našeho uměleckého zápasu se zdí můžete ve Skautském domě.

 

Odpoledne jsme strávili v Kuřimi na bazénu, zjistili jsme, že Šídlo je na tobogánu opravdu nejrychlejší, Fífa umí šipku z nás nejlépe, Růžokvět umí bombu tak, že všichni okolo jsou mokří, a do vířivky se nás skautek vejde docela dost. Bohužel fotky z bazénu nejsou, tak nám to budete muset věřit. 🙂