U kolotoče již pár lidiček postává, vidím Zoubinu, jak jde od samošky a za chvíli i posledníčci Šenkyříkovi doplňují stav na 14 + doga.
Táhneme sáně a boby směr Záhumní. Počasí je spíš dobré, teplo, ale mokro. Vyškrábeme se na kopec a zpocení spekulujeme co budeme dělat nejdříve.
Plán: jezdit z kopce na bobech a sáňkách, stavět cokoliv ze sněhu, vařit polévku a opékat buřty.
Začínáme ježděním z kopce a současně chystáme oheň. Závěs na kotlík je rychle na místě, oheň hoří (zatím) a už to voní. Opodál se většina snaží jezdit na bobech vestoje. A někomu to i jde. Na kopci nad námi začal Mára koulet obří sněhovou kouli a už jsme tam skoro všichni. Sníh je opravdu mokrý a tvárný a těžký. Funíme a řveme, když se horu sněhu snažíme dostat kousek dále. Každopádně jsou zde stavitelé a tvůrci sněhových potvor. Jediného sněhuláka, k nelibosti borců, zlikvidovala naše Peggy.
Polévka je úžasná, bramboračka na ohýnku prostě nikdy nezklame. Buřtíky doplňují mezery v žaludcích a hurá zpět na kopec.
Balíme a likvidujeme oheň a zametáme stopy. Přesouváme se o pár metrů níže, kde je „úžasný“ skokánek.
Poslední jízda, je něco po 14té hodině, pár borců je totálně mokrých a tak honem domů.
4 hodiny utekly jako voda, bylo to příjemně strávené poledne.