Já se Zoubinou a Pegou jsme ji našli rychle a bez problémů, hůř se hledala zbytku výpravy, potmě bez baterek. Chatička je to maličká, ale nás 16 se tam pohodlně vešlo i se psem.
Jen jsme se ubytovali a hurá na kutě.
Sobotní ráno začalo obvyklou rozcvičkou tentokrát v podobě běhu k potoku na ranní hygienu. Po snídani jsme vyrazili, obtěžkáni svačinami, směr Doubravník – rybník, který nese nám milé jméno. Procházku „skoro“ jarní přírodou kazila nepříjemně vlezlá zima.
Těšili jsme se na Ranská jezírka a závěje bledulí, trochu jsme byli zklamaní, že kromě těch bledulí, jsme viděli jen bojovníka devětsila. Přece jen Vysočina má s opravdovým jarem ještě čas.
Cestou jsme si zahráli bojovou hru – Boj o hrady KNP a sem tam nějakou hříčku pro zahřátí. Mrzelo nás, že jsme nenašli nikde žádné ohniště buřtiště, přece jen v rezervaci se buřty nepečou!
O zpestření programu se postaraly děvčata – Mokrá Noha a Amazonka, které zanechaly boty o 3km zpátky u studánky. Dva gentlemani – Mára a Prófa se vydali cestou zpět a dohodli jsme se, že se uvidíme až u chaty. Nám ostatním zbylá cesta, původním směrem, ubíhala celkem dobře, zima nás hnala do chaty, kde jsme se s gentlemany sešli téměř současně kolem 15té hodiny.
Jen jsme přišli k chatě, dalo se do deště, což nepokazilo náladu Ijí s Pony, které se daly do přípravy buřťáku a tím nalákaly i ostatní (kteří nesnědli buřty studené) k ohni.
Zatopili jsme v chatě a relaxovali při kytaře a hrách či lenošení až do večera.
Večer nastal a sním i velká příprava večeře – vařené brambory s kuřecím masem ala BreZou. Podíleli se na ní všichni a myslím, že i všem chutnala.
Wanjinibebéla četli pohádku na dobrou noc, ostatní se chystali na Palermo, ale nějak jsme se zakecali a když jsme zjistili, že se přesouvá čas dopředu, čímž bylo najednou moc hodin, šlo se spát.
Neděle ráno, vstáváme a po umytí jedeme do kostela. Mezitím se budí i ostatní, líně se loudají k potoku, „mrňatům“ se nechce, ale musí. V devět hodin jsme zase všichni pospolu, snídáme nezbytnou vánočku s „máslem“, chystáme jídlo na cestu, uklízíme, balíme, hrajeme hry a konečně také jedeme domů.
Krásné místo na výpravu, určitě sem ještě někdy vyrazíme a už máme domluvené i lodě na půjčení.
Hodí se sem vzít i kola, všude je to skoro po rovině a dokola kolem samá lesní silnička bez provozu aut.