Odpoledne nám přijel u lanovky pomáhat i Hobit. Chtěla bych tímto jemu i Kolombovi moc poděkovat za pomoc. Já s Majdou, Činčou a Johnym jsme chystali pavučinu – mezi fotbalové branky jsme natáhli několik provazů a na ně jsme přivázali „zvonečky“ a vytvořili tak prolézačku.
Tou se musely děti dostat z jednoho konce na druhý a přitom se snažit „nezazvonit“. Pan Šenkyřík nám dovezl tyče na hangár, takže ostatní stavěli hangár, kde bylo umístěno občerstvení a stanoviště žonglérů. Klíště a Martin na zahradě ticha stavěli hřiště plné různých úkrytů, kde se mohly děti vyřádit ve vodní bitvě. Kolem poledne jsme se všichni prostřídali na oběd, aby park nezůstal nehlídaný. Po jedné hodině jsme se zase sešli a vše dochystali, abychom byli připravení na děti. Celkem bylo jedenáct stanovišť: lanovka, zvonečky (pavučina), slackline a lanové aktivity, malování na obličej, kreslení křídami, chůze na chůdách a žonglování v parku, střelba a lukostřelba na zahradě ticha, čtení a rukodělky ve škole. Za plnění každé aktivity dostávaly děti podpisy, které mohly proměnit za sladkosti nebo pití v našem občerstvení nebo si dokonce zajít na kopeček zmrzliny do cukrárny.
Jako již tradičně sklidila největší úspěch lanovka, na kterou si dokonce troufly i dvě tříleté účastnice. Velký úspěch mělo ovšem i velmi efektní žonglérské představení. I přesto, že se na nás celý den valily zprávy o tom, jak bude pršet, nakonec se to naštěstí nevyplnilo a počasí nám přálo.
Další úspěšný (alespoň podle mě) Dětský den za námi a nezbývá než se těšit zase za rok
Pony