Při vstupu na zahradu Kuřimské klubovny, jsme byly přivítáni Márou, který nás provedl rozdělením do skupinek + běžným školením ohledně používání klubovny, kde na nás čekal Jonáš, Klíště a Pú. Ještě než se stihla skupina rozkoukat, už se žhavil projektor a naše uskupení bylo vtaženo do napínavého děje motivačního videa (natočeno Márou a Spol., V hlavní roli Pú), jenž nás navnadilo a nabudilo jak ke hře, tak k fyzickým výkonům.
Přesun skupinek do přidělených sektorů proběhl (aspoň z mého ohledu) bez problému. Po označení základny a dokončení papírování skupinky vyrazily do akce. Družinky měly k dispozici pěno Katany (pěnové tyčky) a karabiny M4 (pucky na gumě), pomocí kterých jsme si probojovávali skrze nepřátelské týmy a piráty. Cílem hry bylo získat souřadnice zmizelé bomby a následně ji zneškodnit, což se bohužel, v daném limitu, nepovedlo nikomu.
Po uplynutí hrací doby jsem se, s potěšením, vrátili do tepla klubovny, kde proběhlo sčítání bodů. K, né úplně kladnému ohlasu, přišlo Márovo vyzvání na společné hledání bomby, ale i tak se vyrazilo. Nejúspěšnější lovec jsem byl já (to by nebylo ono kdybych se trochu nevychválil ;)).
Těsně před odchodem na vlak se všech přítomných zmocnila trochu válečná nálada, pobrali se všechny zbraně co byly po ruce (je ty použité při předchozí bojovce) a strhla se bitva!
Po dostatečném vyblbnutí se naše tlupa skautů odebrala na cestu k vlakovému nádraží se skvělým pocitem z dobré akce, když najednou jsem si vzpomněl, že neproběhlo vyhlášení výsledků. Proto jsem okamžitě zavolal Márovy a na oplátku mi došla sms s pořadím a počtem bodů, které byly, poněkud málo slavnostně, vyhlášeny na nádraží.
Prófa