Roverský puťák Beskydy 2015

Den1.

Toto je zápisek Houby a Parkura.

Den 2. 

Ve středu jsem ještě musel do práce, a tak jsem se na puťák vydal po vlastní ose.  Cestou v noci jsem potkával noční zvěř. Rolnička mi hrála na cestu a nebylo mi vše jedno.  V jedné ruce otevřený nůž opinel, v druhé dlouhý klacek, který mi sloužil jako hůl. Cestoval jsem celý večer a noc a asi ve 4 hodiny (už svítalo) jsem zalehl kousek od hřebene pod Lysou Horou ve vysoké trávě. Ráno v trávě bylo luxusní.

Chvíli po snídani jsem se setkal s ostatními. Čekal nás sešup dolů. Zjistili jsme, že voda nikde na hřebeni není a musíme napustit až dole v údolí. Naštěstí jsme měli dost v zásobě. Uvařil jsem se Se oběd a v odpoledním klidu jsme si povídali. O skautingu, roveringu, životním poslání.

Pokračovali jsme podél potoka až k vodní nádrži Šance, kde jsme měli krátkou pauzu.

Cesta pak rychle ubíhala. Zkrátili jsme si cestu přes hráz, která v té chvili byla uzavřená, ale bez provozu. Mě se to moc z principu nelíbilo, ale asi už jsem jiná generace. „Přece se tam teď nepracuje.“, byl výsledek snažení o dodržování pokynů stavební firmy a důvod o několik kilometrů kratší dnešní etapy.

Utábořili jsme se kousek na rušnou státní silnicí, která vede na Slovensko.

Čekali jsme déšť (ten naštěstí nepřišel). Stejně jsme ale byli připraveni na vše. Nejlíp Parkur.

Zapsal Wonder

Den 3.

Začalo to ránem jako každý den a většina stránek kroniky, Kdy jsme já s Petrem začal “vařit” snídani. Na snídani byl chleba s marmeládou při které se stala nehoda zahrnující mě,  marmeládu a Petrovu nafukovací karimatku ale po mém odborném zásahu a opravě si fleku všimne už jen majitel karimatky. Po snídani a asi hodinu později jsme vyrazily.

Zastavily jsme až po 30 metrech kdy jsme doplnily průzračně čistou beskydskou vodu.

Poté jsme celkem pokojně přímo úměrnou rychlostí k našemu věku, zátěži, kráse a energii pokračovali na druhou nejvyšší horu Beskyd Smrk která je o celých 50 metrů nižší než Lysá hora takže v podstatě jsme šli z kopce. Na smrku byl nejzajimávější výhled, náš oběd který jsme s Peťou opravdu uvařily (vločky a grankem) a autobusová zastávka  (v tomto pořadí).

Na Smrku jsme si sedli poobědvali a pohoviřily na témata z klobouku a za necelé 3 hodiny jsme zase vesele pokračovali k úpatí Kněhyně a Radhoště. několik kilometrů před úpatím jsme zastavili, rozdělali “tábor” a uvařili večeři ve které vyhrál Petrův kotlík . Večeře posloužila jako přestávka oblíbené aktivity :” Horké křeslo” která byla pro mnohé zajímavá, vtipná a pro některé kolosálním zklamáním (Standa není Seččin typ – pozn. redakce), Poté nasledovalo dobrovolné čištění zubů a spánek.

Zapsal Méďa a Standa

4.DEN

Předposlední den ráno  jsme se vzbudili uprostřed jednoho z beskydských lesů. Tento den jsme chtěli zdolat Radhošť, ale před dlouhou cestou bylo nutno se ještě posílit. I hned co jsme posnídali svoje chleby s marmeládou a kluci svoji oblíbenou „sopku“, když byl i Jasam v podstaťe sbalen, tak jsme se vydali na cestu.

Jelikož nám počasí celkem přálo a bylo hezky, tak cesta ubíhala poměrně rychle.

Okolo 14:00 jsme dorazili na Radhošť, potkali se s Andy, která „prostě na puťák musela přijet“. Uvařili jsme oběd, nakoupili si dobroty a pobyli zde až do šesté hodiny. Těsně před odchodem jsme dohráli naši puťákovou hrníčkárnu. A protože už byl celkem večer, tak jsme vyrazili zdolat úplný vrchol Radhoště, cestou jsme „pozdravili“ Radegasta, u kterého nás vyfotil nějaký kluk.

Po cestě při hledání místa na spaní nás uchvátilo množství borůvek podél cesty, všichni se dosyta nadlábli. Nakonec jsme zvolili pro naše poslední přespání les poblíž vesnice, kde byla „úžasná pouťová zábava“, která nás bavila dlouho do noci.

Zapsala Strakáček.

A co ty, pojedeš s námi přiště?

Fotogalerie

 

Napsat komentář