Puťák RVZ

Nevyměnit putování do chladně krásné podzimní přírody za lasergame či jiný druh městské zábavy bylo mým přáním už proto, že se jednalo o jeden z posledních víkendů, kdy se spaní pod širákem dá ještě pohodně přečkat. Moji touhu vyrazit po svých do hor sdíleli ještě Mára a Profa. Sešli jsme se tedy ve čtvrtek večer na chattu a domlouvali podrobnosti. Návrh vyjet do Jeseníků byl jednohlasně přijat. Puťák do nejvyššího pohoří Moravy plánován totiž už na jaro 2014, ale bohužel musel být zrušen. Trasu jsme pozměnili nepatrně a po domluvení stanu, vařiče, jídla a dalších nezbytností nám již nic nebránilo sbalit si a nachystat se na cestu.

Pátek 10.10.2014, 16:30

Tři lidé s batohy se do ne úplně velkého auta vměstnali vcelku pohodlně a ihned nato se pod kapotou vozu Škoda Fabia rozběhlo stádo 64 koní na bezmála sto mil dlouhou vytrvalostní trať. Do Ostružné, našeho nástupního místa, jsme dojeli, když se začalo stmívat. Z toho důvodu jsme neztráceli čas a ihned jsme s rozsvícenými čelovkami vyrazili na cestu vzhůru.

Kolem deváté večer jsme po překonaných více než 650 výškových metrech stanuli na vrcholu Šeráku (1351 m n. m.). Po výstupu jsme si připadali jako v kvalitní čínské restauraci, když jsme společně z jednoho ešusu požírali instantní nudle nejvyšší jakosti. Balení za 5Kč.

Pokud nejste ochránci přírody, vězte, že jsme po dobré večeři ulehli mezi borovice kleč pod širák a s velkými očekáváními pěkných zítřků jsme se začali zamotávat do pavučiny mnohdy opravdu bizarních snů.

 

Sobota 11.10.2014, 7:00

Se zazvoněním budíku jsem se teprve asi po desáté za noc vzbudil. Záhy jsme zjistili, že naše spacáky jsou opravdu hodně mokré a že jejich sušení bude značně obtížné.

Když jsme ráno vycházeli na cestu, netušili jsme ještě, že nebe, slunce a okolní hory vidíme na dlouhou dobu naposledy. Možná bychom se bývali toho pohledu více nabažili.

Předpověď počasí se naprosto vyplnila, nepršelo. Ale ta mlha nebo spíše mraky všude kolem. Naše vyhlídky nebyly zrovna růžové. Nikdy bych neřekl, jak si mohou být různé hory v tomto oparu podobné.

Přes všechny překážky jsme vytrvale po velkých kusech ukrajovali z koláče cesty. Při pochodu jsme si zpívali, kochali se pohledem na sluníčko

a občas jsme se zastavili, abychom doplnili tekutiny.

Kolem druhé hodiny jsme vyšplhali až na nejvyšší vrchol Moravy, Praděd (1492 m n. m.). Kolumbus by měl radost. Chvíli jsme váhali, jestli se nepodíváme na věž, ale potom jsme naznali, že bychom toho za těch 80Kč pozorovali asi stejně jako zadarmo ze země.

Z nejvyšší hory Moravy jsme si to namířili na Jelení studánku, kde jsme nakonec zůstali na noc v dřevěné boudičce poblíž.

Neděle 12.10.2014, 7:00

Probudilo nás vycházející slunce.

To se nás už potom drželo, dokud jsme nesestoupili do údolí. Udělali jsme fotky, které mohou motivovat ostatní, aby příště šli s námi

a v pohodovém tempu jsme se vydali směrem nádraží ve Vikýřovicích. Po cestě jsme se rozhodli, že stihneme ujít 9,5 km za hodinu a půl, proto se naše tempo z pohodového, přes rychlé a vražedné změnilo v úprk s batohy na zádech na autobus.

Ten nám nakonec stejně ujel, ale aspoň jsme měli čas vydechnout než přijel vlak, který nás odvezl do Šumperku. Celý výlet hodnotím jako opravdu vydařený a doufám, že příště pojedeme do Jeseníků ve větším počtu.

P.S. psáno s nadsázkou, smajlíky jsem nepoužíval, protože bych je musel dát za každou druhou větu 🙂

 

Napsat komentář