Vlak nás vyhodil ve Věžné na nádraží do mlhy skoro jako pytel. Nabrali jsme směr Střítež a začali hrát po cestě hru – „Neříkej ANO-NE!“ Děcka to bavilo celou dobu výpravy a někteří hráči byli opravdu neuvěřitelně neúnavní a vynalézaví.
Malá pauza u javorů klenů na vyhlídce nad Stříteží. Slunce rozhání zbytky mlhy a nám se nechce věřit jak je krásné počasí. Pokračujeme směr zřícenina hradu Lísek za současného hraní hry „Na Smraďocha“, dokud neztratíme Smraďocha (tenisák). Zřícenina je tu stále, hezký zbytek historie. Bohužel opodál stojící stará pojízdná vojenská jídelna v dezolátním stavu moc pěknou ozdobou není. Okolí místy připomíná smetiště.
Sestupujeme do údolí Bukovského potoka příkrým srázem. Kousek dolů po proudu navštěvujeme torzo trampského srubu a hledáme cestu dál, když ponenáhlu končí neprostupnou „bažinou“ a křovím. Je vidět, že zde dlouho nikdo nechodil. Nakonec šťastně přicházíme na naši louku a ihned činíme přípravu na vaření polívky. Jako vždy je výborná a i když všichni vaří ze stejných surovin, tak každá má jinou chuť. Pečeme buřty a jablka v alobalu (mňam). Válíme se na karimatkách na louce a je nám dobře.
Pozdní odjezd z domu náhle pozbývá půvabu a nám chybí čas jindy trávený hrami. Musíme balit a jít na vlak. Světluškám se vůbec nechce a navrhují jet až osmým vlakem. Většina je proti a tak odcházíme. Uklizeno, uhašeno, drny zpět a skoro není poznat, že jsme tady dělali tři ohně.
Vlak jede přesně. Jak dlouho nám bude tentokrát trvat, než se sem opět vypravíme? Všichni jsme si to asi užívali a snad nikdo nelitoval.
Bred