V pátek odpoledne: tradiční přesun vlak + autobus + pár kroků pěšky. Ubytovat se něco sníst a hurá na volný program – ping pong, karty atd..
Sobota: budíček, snídaně, balíčky s sebou, vyrážíme směr prameny potoka Lubě?? Počasí je krásné, sice bláto, ale slunečno až kýčovitě. Šlapeme a kocháme se krásnou, pomalu se budící přírodou, potkáváme první jarní kytky a tak vyhlašuji soutěž jen tak pro radost, kdo jich najde nejvíce druhů. Cestou fotíme romantická zátiší.
První větší zastávka po cestě je plánovaná u lesního jezírka nedaleko Bagounarova kříže, pověst praví, že zde byl kdysi velice dávno přepaden a zavražděn jeden obchodník s prasaty (bagounar), snad z Uher, který se vracel domů z trhu kde dobře prodal prasata (bagouny). U té příležitosti zde byl postaven kamenný kříž, který působí opravdu velice staře.
Rozděláváme oheň a jdeme péci buřty, jsme sice v lese, ale na hrázi rybníka a oheň máme dobře zabezpečen. Po posilnění se dáváme do hraní hry zvané „Vlajkovaná – kámen, nůžky, papír“. Vytvoří se tři družstva, každé si ve vytyčeném prostoru lesa zhotoví hrad, který ohraničí zřetelnou hranicí o průměru 6 metrů, na hrad (strom) připevní vlajky a boj může začít. Celkem povedená hra trvala něco málo přes hodinu a některým opravdovým hráčům se moc nechtělo končit.
Odcházíme a pomalu se suneme k pramenům jednoho z přítokových ramen potoka Lubě, světlušky a vlčata si tím plní bod ve stezce. Pramen je to blátivý, ale silný a tak někteří roveři pokouší osud a zkouší vodu pít, což samozřejmě láká vlčata. Pár blátošlapů a hlavně Jůzata končí v bahně a jen neradi opouští prasečí kaliště. Čmeldě se podařilo tak dokonale uvíznout v bahně, že jí tam zůstala bota.
Cíl splněn, odcházíme směr fara, no poněkud jsme si zakufrovali, ale nikomu to nevadilo, protože se nám otevřel úžasný výhled na Drahanskou vrchovinu. Cestou hrajeme skvělou hru, spíš pro pobavení než pro hraní a děsně se nasmějeme až se válíme po stráni. Každý se nadechne, běží z kopce a přitom na důkaz toho, že nedýchá křičí a běží dokud nepřestane křičet. Kdo doběhne dál? Super! Zkuste si to, nemá to chybu. A hlavně pro ty co přihlíží.
Začíná foukat vlezlý vítr a dostavuje se žízeň pro špatný odhad zásob pití. To už ale nevadí, vidíme Újezd a jsme na faře. Baštíme, odpočíváme, hrajeme hry a potom samozřejmě spíme, dobrou noc.
Neděle: klasika – bohoslužba, sportovní dopoledne, úklid a odjezd.
Závěr: povedená akce, na kterou jsem moc rád jel a nelitoval. Naše Julie – Činča už není nejmladší účastnicí, byli s námi i Šťourata a tudíž malý Jaroušek.
Bredebuš