Robinsoni

Vlakem nás zaveze až do Tišnova, kde se v rychlosti přesouváme na Bowling.
Po několika méně úspěšných hodech jdeme domlouvat zapnutí dětských bariér, aby si holky lépe zahrály, a po hodině hraní tak všechny odcházíme nadšené. Během čekání na vlak dáváme holkám rozchod v Albertu a pak stavujeme se na zmrzlinu.
Po návratu do klubovny si dáme špagety a pak se bavíme hraním různých her, jako například mouka nebo házíme kostkou, a komu padne šestka, může hůlkami jít z mísy gumové medvídky. Večer se pak koukáme na první díl Letopisů Narnie a po skončení filmu usínáme.
Ráno si balíme věci a kolem 9 si pro holky přijíždějí rodiče a odcházíme z klubovny.

Kečitka

Sešli jsme se asi kolem osmé hodiny večer na doubravnickém náměstí. Hráli jsme po celém Doubravníku. Nejdříve jsme si vysvětlili pravidla hry, což zabralo asi půl hodiny. Hru může hrát i více skupin, ale my jsme nemohli kvůli počtu. Všichni jsme rozdělili do 3 skupin a každá skupina si měla zvolit své vlastní území ve tvaru kruhu o průměru asi 7 metrů a něčím kruh vyznačit, aby skupiny poznaly, kde mají ostatní kruh a mohly sebrat vlajku z jejich území a co nejrychleji se dostat na své území s vlajkou. Skupiny o sobě neví, kde mají ostatní své území a musí ho najít. Každý hráč měl na ruce přivázaný fáborek, a když mu ho někdo z jiné skupiny strhl, tak přišel o život a musel si jít k určité osobě pro nový život. Takhle jsme si navzájem kradli vlajky a zhruba po desáté hodině večer byl konec hry. Potom jsme se všichni sešli na náměstí a bylo vše vyhlášeno, kdo byl nejlepší, a kdo byl nejméně úspěšný. Po hře jsme někteří měli v plánu strávit zbytek noci v klubovně, pustit si nějaký film nebo si zahrát nějakou stolní hru.

Kanec

Po předběžné domluvě přes maily jsme začali přemýšlet, kde se v Doubravníku najde práce pro přibližně 30 lidí na hodinu a půl. Nakonec jsme je rozdělili do menších skupinek, každá se potom věnovala jinému úkolu, které pro ně namyslely zástupkyně obce, školy a školky.

Read more

Zde jsme dorazili na naší sterilní základnu, lehce se zabydleli a po opékání buřtů a chlebů jsme měli prezentaci o Mexiku. Naším cílem totiž bylo dostat se přes přísně střežené Mexické hranice do země oplývající hamburgerama a coca colou – do Ameriky. Hned ráno jsme se tedy vydali na Vírskou přehradu, která se stala onou pomyslnou čárou k překonání. Cestu lesem jsme si zkracovali neúspěšným zpíváním písničky To ta Helpa, a také hledáním dolarů, které ulétly z havarovaného vrtulníku a válely se všude po cestě.

Read more

Skoro všechny holky byly za gejše, ale u některých se musel ocenit jejich nápad, např. Granko šla za želvu ninja, Jarda a Aldou šli za Japonce, kteří měli super kostýmy a Domča s Činčou šly za ninje. Hráli jsme tam několik her např. tancování na novinách, to mě zvlášť bavilo, protože jsme vyhráli čokoládku. Měli jsme tam barmana Prófu a kluky co nám pouštěli hudbu, Máru a Klíště. Program vedly Pony, Granko a Verča.

Pipi

Zde jsme se dozvěděli pár informací o tom, jak budou probíhat schůzky, přivítali jsme nové skautské členy, zazpívali jsme si a zahráli pár her, jako třeba poval kolík. Toto celé setkání trvalo asi 2 hodinky, a pak se všichni vydali domů, protože mělo za chvíli začít pršet. Jen co jsme došli domů, hodně se rozpršelo. Stihli jsme to tedy tak, tak.

Ale byla to zábava. 🙂 🙂

Pavča