Vzhledem k mojí chybě, kterou jsem udělal při zjišťování spojení na Újezd se celá skupina lidiček z našeho oddílu dostala omylem do Lelekovic. Zoubina sice upozorňovala, že číslo uvedené u spoje z Kuřimi není číslo linky, ale tarifní zóny, já si tvrdil svoje a tak rangers, místo aby se koukly na ceduli s odjezdy autobusů, nahnaly děti do 310 a frčeli již známo kam. Zvoní telefon:
„Jsme tady a co tady máme dělat?“
„Pojďte na faru!“
„Ale my jsme někde jinde!“
„Kde jste?“
„Nevím, prý v Lelekovicích!“
„A co tam děláte?“ Takhle nějak vypadal začátek rozhovoru, u kterého jsem málem ztratil svojí pověstnou klidnou hlavu. Zkrátka nakonec jsme děcka museli odvozit s Akelou auty z Kuřimi, kam jel naštěstí brzy autobus zpět z Lelekovic.