Den Země 2017

Dne 22.4.2017 se uskutečnil den země.

V sobotu se děti brzy ráno sešly v Doubravníku na náměstí a následně si rozdělily do skupin pod vedením skautů a příznivců, kteří byli ochotni pomoci. První skupinku vedl Marek Šenkyřík (Mára) a ten šel s klukama směrem k Luhačovicím. Druhou skupinku vedla Dorotka Šikulová (Pony) a Anička Bracková (Granko), ty šly s holkama na Horní Rakovec, střelnici a do parku. Poslední a zároveň třetí skupinku vedla paní starostka s paní Truhlářovou ty s dětmi šli k fotbalce. Nasbírali jsme určitě míň odpadků než minulí rok. To znamená že se lidé začínají poučovat a nedělají tolik nepořádku. Celá tahle akce se nám všem moc líbila. Byla to zábava určitě se to příští rok musí zopakovat. 😊😃😎

Tak zase za rok 😝

Napsaly: Julie Rozbořilová

Anna Truhlářová

Oheň sv.Jiří 21.4.2017

Dne 21.4 v pátek jsme se sešli, jako každý rok, na bozince, abychom zapálili oheň svatého Jiří. Sešli jsme se v 18:00 a hned ze začátku, aby nám nebyla zima, jsme hráli „na honěnou“. Poté jsme se sešli u slavnostního ohně, který byl úspěšně zapálen. Zazpívali jsme si „červená se line záře“, pak i indiánskou píseň a naposledy skautskou hymnu. Chvíli jsme u ohně pobyli. Po ohni jsme hráli různé hry, třeba „poval kolík“ a někteří, kteří si přinesli špekáček, si ho mohli opéci na malém ohništi. Pak kolem osmé se začali postupně všichni rozcházet domů. Musím říct, že se akce povedla a doufám, že se uskuteční tradičně i příští rok.
Činča

Kristýna 24.3.2017

V pátek 24. března jsme se všichni vedoucí i s dětmi setkali na nádraží v Doubravníku.

Cesta vlakem do Bílých Karpat zabrala téměř 3 hodiny, ale ani tak jsme se nenudili. Po třech hodinách jsme vystoupili ve vesnici Javorník. Všechny nás překvapilo, o kolik byla větší zima než u nás, tak jsme dlouho neváhali a vydali jsme se na několik kilometrů dlouhou cestu k chatě Kristýně. Přestože jsme vyráželi za světla a poměrně brzo, na chatu jsme dorazili za tmy. Nepříjemným překvapením bylo, že na chatě není vůbec žádný signál a my jsme se neměli jak dostat dovnitř. Naštěstí to netrvalo dlouho a přijel pán z organizace Brontosaurus (které patří chata), který nás pustil dovnitř. Večer už jsme se jen zabydleli, najedli a šli jsme spát, protože nás čekala náročná sobota.

V sobotu jsme se již tradičně rozhodli jít na výlet po okolí. Po snídani jsme si zabalili nejdůležitější věci včetně jídla a kotlíku, které nám všechny děti pomáhaly nést. Po cestě jsme hráli hry, zpívali písničky a kochali se krásou chráněné krajinné oblasti. Bez kotlíkové polívky není pořádný výlet, a tak jsme si ji samozřejmě museli všichni společně uvařit. Po návratu na chatu jsme se navečeřeli a opět jsme si šli hrát. Když jsme ale začali hrát hru, ozvalo se tajemné zabouchaní na okno. Zjistili jsme, že to byl myslivec s dopisem, který nás vysílal na tajemnou stezku odvahy. Stezkou si prošli všichni a někteří stateční jedinci dokonce sami nebo i dvakrát.

V neděli stačilo už jen se sbalit uklidit a vyrazit na cestu. Po několika kilometrech na nás ale čekalo nepříjemné překvapení. Zjistili jsme, že jsme všechny jízdenky nechali u kluků, kteří předávali chatu zpět majitelům, tak se Prófa otočil a běžel pro ně zpět. Naštěstí se stihl včas vrátit, takže zájemci se mohli jít ještě rychle podívat na rozhlednu u nádraží. Vlak měl sice drobné zpoždění, ale jinak cesta proběhla v klidu. V Doubravníku na nás už čekali nedočkaví rodiče, kteří si své děti odvezli domů.

 

Akce byla moc povedená a všichni doufáme, že co nejdřív bude další.

Granko