Bylo připraveno pár stanovišť: vzduchovky, luky, lakrosky a Setonuv běh. Než se začalo střílet a běhat, zorganizovala Majda nějakou variantu honičky, která však , díky vedru neměla moc úspěch.
Po střílení a běhání jsme se dali do hry brännball, hry, která nás uchvátila na letošním táboře. Po 16 hodině jsme ukončili program pokřikem a rozešli se domů.
Akce byla úspěšná, přišlo několik cizích dětí a do oddílu zatím začne chodit asi 5 nováčků, snad vydrží a naplní se jejich očekávání.
I přesto, že jsem jela na OBROK jako skoro senior, tak se mi to moc líbilo. Zima sice byla, ale vechno ostaní- přednášky, hry, kamarádi, atmosféra, koncerty, to vyvážily.
Bylo to supr a doufám, že za 2 roky se tam zase vydáme(i když to budu už uplnej senior 🙂 ) Přišlo mi, že si to i ostatní od nás užívali a měla jsem velkou radost z toho,
že i přes některý menší nesnáze jsme nějak přirozeně vyrvořili roverskou partu, tak kdo ví, jak to s náma roverama bude dál … 😉
Elza
Další rok, kdy se věnujeme, u příležitosti oslav Dne Země, úklidu odpadků v Doubravníku. Poslední roky čistíme hlavně břehy řeky Svratky a mladší děti tradičně prochází Doubravníkem a uklízí odpadky a navštěvuji známá odpadků plodná místa. My starší jsme letos prošly břehy Svratky směrem ke splavu, což se nám podařilo jen po levém břehu, pravý se došlo jen k fotbalovému hřišti (zbytek příští rok).
Já se Zoubinou a Pegou jsme ji našli rychle a bez problémů, hůř se hledala zbytku výpravy, potmě bez baterek. Chatička je to maličká, ale nás 16 se tam pohodlně vešlo i se psem.
Jen jsme se ubytovali a hurá na kutě.
Letošní rok Doubrcyklu opět proběhl za malého zájmu cyklistů dospělých a kupodivu i dětí, které vždy rády závodily . Doubravník není město cyklistů a nebo by asi musel závody pořádat někdo jiný.
Trať orientačního závodu byla tentokrát jen na katastru Doubravníka, většina kontrol v údolí kolem Svratky a jen pár vrcholových prémií.
Bystřická kapela zraje jak víno a je rok od roku lepší, ostatně téměř neustále plný parket tanečníků to jen dotvrzoval a bylo jedno, jestli se hrají dechovky nebo, jak říká Václav, „šlágry“.
Letos to však bylo úplně jinak. Místo nočního pochodu byla jen večerně noční procházka. Důvod? Jednak měl Mára nalomený prst na noze (obdivuji, že vůbec dorazil), ale hlavně já musel v sobotu ráno do práce, stejně jako Zoubina. Naštěstí dali ostatní přednost jiné akci, takže jsem si to takhle zjednodušil.
Příští rok snad opět znovu na pochod.
Večery trávíme buď pohromadě v tee-pee (hrajeme na kytary, povídáme si, zpíváme…), nebo když jsme unaveni, tak jdeme spát. Tišnováci tu s námi zůstávají do úterý, poté odjíždí, protože je téměř vše postavené. Zůstáváme tu: já, Elza, Bebe, Ijí (od středy), Anča (od čtvrtka), Pú, Klíště, Radar, Mára (do čtvrtka večer, protože je nemocný a musí jet domů), Prófa, Non-stop (od středy). Je to taková pohodička („pohoda lahoda“:-)), po večerech zpíváme, hrajeme na kytary a hrajeme hry…