Tak tedy, před osmou hodinou jsme si dali sraz na nádraží a očekávali plnou účast, jelikož byla přislíbena. No nakonec přišly pouhé 2/3 z 6ti členů družiny Wanjinibebéla, tedy 3 děvčata a jeden hoch. Vlak nás spolehlivě dovezl na brněnské hlavní nádraží a ještě jsme potkali hodnou paní průvodčí, která nám ušetřila 100 Kč(jak milé).
Měsíc: Listopad 2010
Wanjinibebéla u Emila
Holky už se rozloučily a my jsme mohly vyrazit na cestu do Sejřku, kterou jsme si o pár kilometrů omylem prodloužily. Holky byly v pohodě a nakonec jsme došly všechny živý, zdravý:-D
Konečně jsme byly na chatě. Zavolaly jsme Skippy že už za námi může přijet a dovézt věci. Chvilku jsme se zabydlovaly, a potom jsme šly do jídelny hrát hry (pantomimu, omezeného malíře, nosovou, atd). Když jsme dohrály hry, tak jsme našly na záchodě obrovského pavouka a snažily jsme se ho nějak dostat ven.
Vánoční oddílovka č. 16
Sešli jsme se na nádraží a původní plán byl, že pojedeme do Borače a pak půjdeme pěšky zpět. Z toho ale sešlo vzhledem k nepřízni počasí, tak jsme se pěšky vydali směr Čenvír. Cesta ubíhala rychle, všichni si povídali o Vánocích, skautky dokonce chvíli i zpívaly. Na cestě zpět jsme ke stromům dali zvířátkům jablka a mrkve, ale potkala nás pěkná chumelenice, takže jsme byli šťastní, když jsme dorazili do klubovny, kde mezitím Bred a Zoubina zatopili a nachystali jídlo.
Družinovka u Emila
Ptám se holek, jestli by se jim ještě nějaké to jídlo do krosny vmáčklo. Samozřejmě mi nikdo neodpovídá. Tašky s jídlem jsou totiž moc těžké a nikdo je nechce nést, proto volám mamce, aby nám ty bágle a tašky vzala na Sejřek autem. A my pokračujeme dále v cestě.
Cesta rychle ubíhá a co nevidět jsme v Sejřku na chatě u Emila. Pony s Ijí nás vítají slovy: „Co tu tak brzo chcete?“, „To nemyslíte vážně, že jste nezabloudili!“ …
Družinovka Wasapely
Cesta probíhala celkem v klidu, až na pár chvil, kdy nás vystrašily srnky v lese nad Rakovou. Na chatu jsem dorazili dřív než Akela, který tam jel autem. Ubytovali jsme se, zatopili a šli si nachystat večeři.
Po večeři proběhlo pár her, které nachystal Prófa. Jedna hra, která se jmenuje Detektiv, byla pro velký úspěch několikrát opakována. Přijel se za námi podívat a poklábosit Kolombo. Chvíli s námi pobyl a až nás měl dost, tak radši odjel. Kolem desáté hodiny večerní všichni zalehli a usnuli.