Přijeli jsme do Lomnice, a přešli do Orlovny která leží na náměstí kousek od autobusové zastávky. V Orlovně nám začali vysvětlovat pravidla, rozdělovat nás do skupin podle sanitek, hasičů a policajtů. Když nás rozdělili došlo na otázky. Dozvěděli jsme se pravidlo co není zakázáno, je povoleno!! To nás navnadilo a navíc jsme byly já, Radar a Klíště v Zelené skupině.
Program začal výrobou lampiónů. Měli jsme předem připravené šablony, které se jen slepily a potáhly nabarveným papírem. Dovnitř se připevnila čajová svíčka a bylo hotovo. Už jen klacek, kterých bylo také připraveno dostatek. Jako kulisa nám sloužila strašidelná hudba a videoklipy.
My jsme si to naplánovali na pátek 16.října. Mára prokázal organizační schopnosti a domluvil v nedvědické škole zapůjčení školní počítačové učebny. V 17 hodin nám předává klíče od školy pan ředitel Špaček a všichni co jsou zatím zde se ihned pouštějí do práce. Opouštím společnost JOTAŘŮ a nechávám je na pospas jejich schopnostem.
V pátek 9.října se borci (Bred, Klíště, Párek, Radar)schází v 7 hodin u klubovny a nakládají všechny potřebné věci, poté vše odvážejí na náměstí, kde já, Anča a Áďa nosíme ze ZŠ stole a židle. Za Bredovi pomoci stavíme stan a ještě než je stan postavený přichází několik prvních návštěvníků, kteří přispívají. Postupně natahujeme provazy a na ně dáváme obrázky, kluci pouští hudbu, vaříme čaj, ochutnáváme africké placky a buchty. Nejvíce lidí přichází ráno, potom je to už slabší. Kluci se zabavují na počítači, my s holkama vymalováváme omalovánky se školkáčkama, kteří nám pak zpívají píseň o Africe. Později přichází ještě Mája, Kečitka, Amazonka, Maruš a Martin. V 16 hodin všechno balíme a odvážíme do klubovny. Vybralo se 6 716 Kč a to je celkem úspěch.
Majda
Netrvá dlouho a přijíždějí auta se Skippy, Akelou, Klíštětem, Peggy a se zavazadly a zásobami jídla.
Ubytováváme se a rozdělujeme se na pánskou a dámskou společnost podle počtu lidí, holky do větší a kluci do menší místnosti. V domku je celkem teplo i když se netopí. K dispozici je sice jen jeden záchod a jedno umyvadlo (tvoří se fronty), ale nikomu to nevadí. Večeříme každý ze svých zásob, a hned po večeři vyráží dobrovolníci (všichni) na první akci – hledání ukrytého schránky v celosvětové hře Geocaching. Výchozím bodem je cedulka na místním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letopočet a správný výpočet souřadnic nás zavede k finální krabičce s pokladem. Je tma jako v pytli a tak se musíme spoléhat nejen na GPS přístroj, ale i trochu instinktu. Nakonec ani ten nepomáhá a tak musíme přes hrudovaté pole, které právě seje traktor a svítí do tmy jako UFO. Amazonka krabičku našla absolutně bez hledání a tak se jen zapisujeme, vracíme jí na své místo a hurá zpět na faru. Chvíli hrajeme na kytary, ale páteční únava nás zahání brzy spát.
Již tradičně začíná tábor týden před oficiálním zahájením stavěčkou, letos nám navíc přibyla povinnost týdenního hlídání tábora. Kvítko, Mára, Klíště a Pů zahájili hlídání. Ve středu odjela Kvítko a přijeli Mája, Skippy, Majda, Bebe a Vrabčák. Nevím co všechno podnikali, ale rozhodně se nenudili, protože jsem je zahrnul množstvím práce a sami si ještě přidali.
Cíl cesty tajím pouze udávám směr Skalička, Šerkovice, Lomnice. Krásným teplým večerem se pěkně jde. Zdoláváme Květnici a už jsme na dohled Lomničce a ejhle ztratil jsem rukávy od bundy. Hurá zpět skoro až do Tišnova. Pěkně jsem se zpotil. Lomnička nám mizí za zády a s téměř úplnou tmou jsme v Šerkovicích kde dáváme první odpočinek a doplnění energie.
Propozice jsme dostali dlouho dopředu, ale nesměli jsme jako vedoucí zasahovat do přípravy a organizace, to vše bylo na samotných účastnících. Někdy mi to nedalo, ale vydržel jsem to a do ničeho nezasahoval. Pouze jsem jednou borcům domluvil, ale rozhodně nepomohl, vše bylo jejich práce, stejně jako u Sojek.
Pohodová trasa vedla kolem Nedvědičky přes Věžnou a Pernštejn, potom se mohlo jet na Skorotice a Křižovice, dále na Sykoř nebo Veselský Chlum. Trasy vedly také přes Bácky, Sejřek, Drahonín, dále podél Bobrůvky na Skryje a Litavu. Kdo chtěl vyšlapal si na Pláňavu či Bozinku nebo objel kontroly v Doubravníku, Bělči, Prudké a Borači.
Po celém městě byly rozmístěny kontrolní místa s obrázky pidimužíků a zašifrovaným textem. Mimo to byli v prostorách městských sportovních hřišť i živí pidimužíci podrobující holky a kluky různými úkoly a soutěžemi, za které získávali body navíc a souřadnice pobytu krále pidimužíků Květoně.